Dynamický rozsah fotoaparátů

V praxi často reálný kontrast scény překročí rozsah, který je fotoaparát schopen na jedné fotografii zaznamenat. Zjistit ale přesně dynamický rozsah vašeho fotoaparátu je téměř nemožné. Oficiální zdroje o tom neřeknou ani slovo a obecně dostupné informace se často rozcházejí. Stejná situace nastane při snaze porovnat dynamický rozsah klasických a digitálních fotoaparátů:

K problematice dynamického rozsahu cituji např.dpFWIW:
"Lidské oko je opravdu div co se optických vlastností a adaptace týče. Rozlišení oka a jeho dynamický rozsah leží daleko za možnostmi jakéhokoliv filmu nebo digitálního čipu. Za průměrných podmínek může lidské oko přesně zaznamenat detaily i ve světelných intenzitách o poměru ~ 1 : 30 000 neboli 15 EV v jedné scéně a absolutní dynamický rozsah - od adaptace na úplně tmavou po adaptaci na úplně světlou - dosahuje  až poměru 1 : 10⁹ neboli 30 EV. Pro porovnání - dobrý barevný diafilm zaznamená stěží rozsah 1 : 32 neboli 5 EV zatímco některé černobílé filmy a digitální fotoaparáty se přibližují 10 EV. Je s podivem, že při konkurenci oka jsme schopní se spokojit se současnými fotoaparáty."

K téže problematice český časopis PhotoLife, číslo 34, str.79:
"Dynamický rozsah standardně zpracovaného černobílého negativního filmu je zpravidla 9 EV, barevného negativu 7 EV (Kodak Portra 160NC) a 6 EV u ostatních materiálů a 5 EV u většiny diafilmů a běžných digitálních čipů."

A do třetice Norman Koren:
"Podle společnosti Nikon mají jejich digitální fotoaparáty při ISO 100 dynamický rozsah cca 1 : 446, což je 8.8 EV. To je lepší než diafilm a přibližně stejné jako negativní film."

Když pomineme obtížnost objektivních měření (některá prováděli např. na Digital Photo Review) a případnou zaujatost autorů článků (podle toho jestli mají nebo nemají rádi digitální fotografii), tak je jisté, že:

  Snížení dynamického rozsahu scény

Pokud nastane situace, že dynamický rozsah scény přesáhne dynamický rozsah fotoaparátu, máme několik možností řešení:

1. Použít filtry a tím snížit množství světla ve světlých místech

2. Osvítit tmavá místa bleskem 

3. Osvítit tmavá místa odraznými deskami

4. Exponovat na 2 snímky

5. Obětovat světla a správně exponovat stíny

6. Obětovat stíny a správně exponovat světla

1. Použití filtrů

Šedý přechodový filtr (např. Cokin a článek na téma jejich použití) snižuje jas světlých míst scény. Přechodový filtr je nutné ručně nastavit tak, aby šedá část stínila např. oblohu zatímco čirá část nechala beze změny tmavé popředí. Je možné s ním posouvat nahoru i dolu i otáčet. Tím je možné ho přizpůsobit konkrétní scéně. Vypadá to nemožně ale z vlastní zkušenosti vím, že to na fotkách není vůbec vidět. Takže směle do toho.

Polarizační filtr pracuje na jiném principu a sice že ztmavuje oblohu filtrací jejího nepolarizovaného světla. Problematice polarizačních filtrů je věnováno dostatek pozornosti např. zde, takže jdeme dále.

2. Fill-in blesk

Jak je podrobně popsáno v článku Jak fotoaparáty fotí s bleskem, většina fotoaparátů má zabudovány algoritmy na přisvícení tmavého hlavního objektu bleskem. Bohužel fill-in blesk má své nevýhody:

• Barva světla blesku se často liší od barvy okolního světla. Kombinací 2 různě barevných zdrojů vznikají často nepěkné barevné posuny (zvláště na odstínech pleti), které navíc téměř nelze kompenzovat

• Čelní silné světlo blesku často zploští hlavní objekt nebo na něm zanechá hluboké černé nepěkné stíny

• Vyvážení expozice mezi přirozeným okolím a bleskem osvíceným hlavním objektem je trochu kumšt