Navigace v seriálu

Základní charakteristika

Záblesková zařízení

Jak ovládat světlo v ateliéru

Produktová fotografie

Svícení lidí v ateliéru

          světlo v ateliéru - 3. Jak ovládat světlo v ateliéru

Bez ohledu na druh primárního světelného zdroje (zábleskové zařízení, pilotní žárovka, zářivka, halogen) je třeba ovládat kvalitu světla. To se dociluje různým příslušenstvím nasazeným na primární zdroj s cílem měnit jeho velikost, barvu či šíři do jaké světlo svítí. Největší nabídka příslušenství je k dispozici právě k zábleskovým zařízením, které patří v ateliérech k nejrozšířenějším.

Pokud vám není znám termín "kvalita světla", doporučuji nejdříve přečíst článek věnovaný tomuto tématu. Ten hodně pomůže pochopit co a proč jednotlivá příslušenství realizují za změnu světla.

Světlo produkované primárním světelným zdrojem není obvykle vhodné pro přímé fotografování. Je bodové, šíří se neúčelně mnoha směry, vytváří ostré stíny a lesky a v mnohém připomíná přímou (nestíněnou) žárovku. Proto se fotografové snaží světlo "ovládnout, zkrotit, umravnit" a používají k tomu různá příslušenství. Nejširší nabídku poskytují záblesková zařízení, která jsou přímo uzpůsobená pro upevnění nejrůznějších příslušenství a jeho pohodlnou a snadnou výměnu.


Na záblesková zařízení lze nasadit celou řadu příslušenství pro ovládání kvality světla. Na snímku je bajonet s rámem pro softbox, jehož vnitřní plochy jsou stříbrné, aby efektivně odrážely světlo vpřed. Vnější plochy jsou černé, aby naopak světlo neodrážely.

  Reflektor

Reflektor je svým způsobem základním příslušenstvím a je zejména o intenzitě světla. Produkuje silné, koncentrované a směrové světlo. Malá plocha světelného zdroje však produkuje ostré, téměř bodové světlo, které vytvoří ostré stíny a odlesky. Podobá se tak přímému blesku avšak s možností jeho libovolného umístění po scéně. Typický průměr reflektoru je kolem 20 cm.


Základní příslušenství každého světla je reflektor produkující ostré (téměř bodové) světlo se širokým kuželem. Reflektory se liší zejména hloubkou a průměrem.

Čím hlubší je reflektor, tím je světlo více směrováno (vytvoří menší kruh) a čím větší je reflektor, tím je světlo měkčí. Reflektor se však často používá ve spojení s fotografickým deštníkem, na který mají některé reflektory přímo konstruovaný úchyt (viz dále).


Hloubka reflektoru určí, jak moc do šířky světlo svítí. Čím bude reflektor hlubší, tím užší proud světla (kužel) vytvoří.

  Klapky

Na většinu reflektorů lze nasadit tzv. klapky. Jsou to černé obvykle 4 dílné a otočné kovové desky, které stíní ty části scény, jenž fotograf nechce mít osvíceny reflektorem. Vhodným nastavením klapek se například dá docílit světla, které se šíří hodně do stran avšak nikoliv nahoru a dolu a vytvoří tak vodorovný pruh světla. Zavřením všech klapek se dá vytvořit i úzký proud světla, který ostře osvítí jen na malou část scény.


Klapky jsou užitečné na směrování světla a stínění míst, kam světlo svítit nemá. Klapky jsou k dispozici nejenom pro reflektory ale např. velké klapky jsou i pro softboxy.

Klapky jsou také velmi užitečné v okamžiku, kdy svítíte zezadu a je třeba zabránit svícení světla do objektivu a tím vytvoření nepříjemných reflexí. Vhodným nastavením klapek lze tak i zezadu nasvítit scénu, nikoliv však objektiv fotoaparátu.

  Voštinový filtr

Do většiny reflektorů lze vložit voštinový filtr. Jedná se o kovovou mřížku podobnou plástvi (odtud i anglický název honeycomb), která funguje jako mnoho malých směrovačů světla. Světlo produkované reflektorem je potom více směrové, respektive se šíří více soustředěně podél osy světla. Voštiny se liší velikostí buněk a jejich hloubkou a čím hlubší jsou, tím více je světlo směrováno.


Voštinový filtr je množství malých "pláství" směrujících světlo přímo vpřed. Voštinové filtry se vkládají např. na předek reflektoru nebo do komínku.

Voštinové filtry se používají při potřebě nasvítit cíleně části scény a omezit dopad světla mimo tyto oblasti. Typické použití může být ve spojení s komínkem, kdy se zezadu svítí do vlasů modelu s cílem je rozzářit a světelně oddělit od pozadí a naopak není cílem nasvítit větší části hlavy či dokonce si svítit zezadu do objektivu.

  Barevné filtry

Do mnoha reflektorů lze vložit barevné filtry. Světlo se potom obarví na barvu filtru, což většinou slouží pro cílené barevné nasvěcování částí scény. Mohou však sloužit i pro barevné přizpůsobení barvy zábleskových zařízení na jiné (obvykle umělé) zdroje světel.


Barevné filtry se vkládají do reflektorů nebo dalšího příslušenství s cílem obarvit světlo buď pro různé efekty nebo pro vyrovnání barvy světla s barvou umělých zdrojů (nejčastěji žárovkami).

  Soft reflektory

Soft reflektory (neboli někdy v hantýrce slunce) jsou reflektory větších rozměrů (typicky kolem 40 cm i více) s difuzérem clonícím střední část a tedy přímý zdroj světla. Vytvoří tak velmi rovnoměrný a poměrně široký proud světla ideální na módní fotografie, portréty atp. Soft reflektory jsou často používány na krátkou vzdálenost a světlo jimi produkované je podobné Slunci - odtud i jejich alternativní název. Vnitřní difuzér clonící střed reflektoru může být i odstraněn, potom je světlo sice intenzivnější ale i mnohem ostřejší.


Softreflektor je velký reflektor se zacloněným zdrojem světla uprostřed. Při svícení na krátkou vzdálenost vytvoří světlo, které velmi sluší lidem a připomíná opravdové Slunce.

  Softboxy

Pokud reflektory produkují intenzivní, směrové a poměrně ostré světlo, potom softboxy produkují opak - tedy měkké, difúzní světlo. Jejich velká plocha simuluje nepřímé (odražené) světlo produkované například oknem.


Softboxů je na trhu velké množství. Čím je softbox větší, tím produkuje měkčí světlo. Jeho tvar potom určí co a jak bude nasvíceno, jaké se vytvoří stíny a dále je důležitý např. pro odlesk v očích portrétovaného.

Softboxy se vyrábějí v mnoha velikostech a tvarech - od čtvercových, přes osmihrany až po různě úzké obdélníky. Čím větší je plocha softboxu, tím měkčí a difúznější světlo produkuje. Tvar softboxu je vybírán podle tvaru a velikosti  fotografovaného objektu, podle požadovaných stínů a případně podle toho, že softbox se na lesklých plochách zrcadlí (často v očích portrétované osoby).

Velkou výhodou softboxů je, že díky vnitřnímu stříbrnému materiálu odráží všechno světlo směrem vpřed a tak se jen málo světla ztrácí. Současně jsou softboxy dokonale uzavřeny a tak světlo nesvítí vzad do fotoaparátu ani neruší scénu. I přes tyto skutečnosti se ale v softboxu značná část světla ztrácí a tak zejména softboxy větších rozměrů vyžadují vysoké výkony zábleskových zařízení.

  Fotografické deštníky

Fotografické deštníky jsou asi nejznámějším fotografickým příslušenstvím na difúzi světla. Jejich velkou výhodou je nízká cena, snadná přenositelnost  i universálnost. V zásadě jsou tří typů:

  1. Bílé průsvitné, které se umísťují před zábleskové zařízení a rozptylují jeho světlo. Jsou tak podobné softboxům a produkují měkké široce rozptýlené světlo. Na rozdíl od softboxů se ale část světla od nich odráží, svítí nepříjemně zpět na fotografa a chybí na scéně.

  2. Stříbrné odrazné, které se používají tak, že se světlo otočí směrem pryč od scény do deštníku a ten svojí stříbrnou vnitřní částí svítí na scénu. Světlo je tak mnohem více směrové a kontrastní - v mnohém podobné soft reflektoru. I tady se však část světla ztrácí a šíří zbytečně do stran.

  3. Stejně jako 2 ale s jinou barvou na vnitřku deštníku - typicky zlatou. Světlo je tak obarvené mírně dožluta a tak scénu otepluje podobně jako zlatá odrazná deska.

Fotografické deštníky se vyjma svého provedení liší i průměrem - v praxi od cca 60 až do 150 cm.


Typické použití stříbrného deštníku. Svítí se do deštníku (červeně) a na model potom svítí odrazem deštník vytvářející plošně velké světlo podobné softreflektoru či malému softboxu (modře). Světlo je však ve srovnání se softboxem ostřejší.

  Pozaďový reflektor

Tento reflektor se šikmo seříznutým koncem se nejčastěji používá k nasvícení pozadí. Pokud se totiž v ostrém úhlu nasměruje na pozadí, tak na něm vytvoří ovál s plynulým poklesem intenzity světla, jinými slovy vytvoří na pozadí přechod. To je velmi působivé zejména u portrétů, kde přechod na pozadí je mnohem dekorativnější než nudné jednolité pozadí.


Pozaďový reflektor díky šikmo seříznutému konci produkuje na pozadí přechod (gradient). Toho se často využívá právě pro nasvícení pozadí.

Použití tohoto reflektoru s sebou ale nese jeden problém. Jeho efekt se projeví jen při nasvícení pozadí silně zboku a v tu chvíli je na pozadí vidět každá jeho nerovnost. Zejména u papírového pozadí, které bývá často pošlapané a jinak zmuchlané, nerovnosti velmi silně vystoupí. Čím více svítí reflektor zepředu, tím milosrdnější je k pozadí, ale efekt přechodu klesá. Je to tedy jako vždy kompromis.


Pozaďový reflektor dokáže při správném umístění vytvořit na pozadí plynulý eliptický přechod. Zdůrazňuje však všechny nerovnosti pozadí.

  Komínek

Komínek je reflektor pro úzký tok světla o předním průměru cca 7 cm. Obvykle je možné do jeho přední části vložit různé voštinové nebo barevné filtry. Používá se jako doplňkové světlo, které má za úkol cíleně nasvítit malou část scény - typicky vlasy nebo např. název produktu. Velmi úzce směrované světlo má však i své nevýhody. Jakýkoliv pohyb modelu totiž změní místo dopadu pečlivě naaranžovaného úzkého proudu světla. Pod komínkem se také silně zahřívá pilotní žárovka a tak je její použití omezené.


Tzv. komínek slouží k cílenému nasvícení malé části scény. Voštinový filtr vkládající se do jeho přední části ještě více zúží paprsek světla.


Jedno z typických použití komínku je pro zadní nasvícení vlasů. Úzký tvar komínku pomáhá udržet světlo zezadu na vlasech a nesvítit si přitom do objektivu.

  Odrazné desky

Každá odrazná deska je de facto dalším samostatným světlem. Odrazná deska nemůže ale nikdy vytvořit světlo silnější než na ní dopadá a proto se obvykle používá jako světlo vykrývací. Použití odrazné desky je totiž někdy jednodušší a praktičtější i když stejného efektu je možné docílit dalším světlem se softboxem podobného tvaru.

Odrazné desky se podobně jako fotografické deštníky dělají stříbrné nebo zlaté. Zlatá odrazná deska mírně obarví světlo dožluta a tím mírně oteplí scénu. Specialitou je potom černá odrazná deska (název je nesmysl, ale vžil se), která má naopak za cíl světlu bránit čili stínit. Ta se používá tam, kde je třeba zvýšit kontrast zastíněním zbytkově nasvíceních míst scény.


Odrazná deska není nic jiného, než další světlo. Barva desky potom obarvuje toto světlo, což se využívá typicky u zlaté odrazné desky, která světlo "otepluje" - tedy barví dožluta. Černá odrazná deska slouží naopak ke stínění.

  Světelný stan

Specialitou mnoha ateliérů je světelný stan, který slouží primárně k nasvícení lesklých či skleněných předmětů. V nich by se totiž jakýkoliv světlený zdroj zrcadlil a tím by byl vidět. Proto je nutné zařídit absolutně všesměrové a zcela difúzní světlo bez možnosti odrazů. A k tomu právě slouží světelný stan, na nějž se svítí zvenku a do nějž se jen úzkým otvorem vsune objektiv fotoaparátu.


Typický světelný stan, přičemž se vyrábějí různé rozměry stanů.


Ukázka vlivu na předmět - tatáž lžíce fotografovaná nahoře ve světelném stanu a dole běžným způsobem na fotografickém stole.

Zpět nahoru

Text a obrázky - copyright © 2012 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.