Stojíte-li na scéně, tak ač si to možná neuvědomujete, vždy nějak pracujete s
perspektivou. Vždy zvolíte nějaké ohnisko, nějakou snímací vzdálenost a
fotografujete nějakou kompozici různě vzdálených prvků. Přitom vhodnou volbou
těchto faktorů je možné perspektivu velmi účinně zdůraznit a to i na 2D
fotografii, a nebo naopak potlačit. Konkrétní rozhodnutí je jako vždy podřízeno
záměru tvůrce.

Správné použití perspektivy zanechá dojem prostoru a správný pocit
vzdáleností, rozměrů a proporcí na snímku.
Zdůrazněná perspektiva
Perspektiva (zmenšování objektů do dálky, sbíhání linií atd.) bude
zdůrazněna, když budete snímat nějaký objekt na velmi krátkou vzdálenost a když
se současně ve snímku vyskytnou objekty velmi vzdálené. Snímáte-li na krátkou vzdálenost
(např. 1 metr) a chcete-li mít na snímku také něco jiného než malý kousek
předního objektu, musíte použít širokoúhlé ohnisko. Důvod je ten, že široký
zorný úhel tohoto ohniska umožní nevyplnit celé políčko snímku jen blízkým předním
objektem a tak se dostane i na vzdálené předměty. Perspektivu tedy zdůrazní
současné použití širokoúhlého ohniska společně s velmi krátkou vzdáleností k
přednímu objektu.

Pro zdůraznění perspektivy a pocitu prostoru na fotografii se vždy snažte najít
nějaké popředí, o kterém nebude pochyb jak bylo veliké a jak bylo blízko.
Aby perspektiva na snímku byla maximální, tak je třeba, aby scéna perspektivní
vůbec byla! Musí tedy obsahovat blízký předmět a současně předměty co možná
nejdále, přičemž přední předmět a pozadí by měly tvořit fyzický nebo logický
celek. Měly by to tedy být části stejné postavy, budovy či krajiny s
"nepřetrženou" kompozicí.

Perspektiva bude tím silnější, čím kratší bude B (snímací vzdálenost k
přednímu objektu) a současně čím dále budou zadní objekty (vzdálenost A).
Dostat oboje současně do snímku však vyžaduje použít širokoúhlý objektiv.
Perspektiva a ohnisko
Samotné použití jakéhokoliv ohniska (ač se to traduje) perspektivu nijak
nemění. Ohnisko provede jen výřez části scény podobný ořezu fotografie v PC (crop).
Podstatné pro perspektivu na snímku tedy není ohnisko, ale poměr A:B. Z logiky
kompozice snímku si to ale vynutí krásné ohniska (např. 17 mm) a proto se masově
traduje, že perspektivu mění ohnisko a že právě krátká ohniska perspektivu
zdůrazňují. Ohnisko však perspektivu nijak nemění,
mění ji vzdálenost snímání a ta je pro krátká ohniska typicky taky krátká a tím
se perspektiva zdůrazní. Použití krátkých ohnisek při perspektivně bohatém
snímání je vhodné i z důvodu hloubky ostrosti. Krátká ohniska ji mají přirozeně
velikou a tak není problém udržet jak blízké, tak vzdálené předměty ostré.

Ukázka velmi silně zdůrazněné perspektivy. Bylo toho docíleno velmi krátkou
snímací vzdáleností cca 15 cm od čumáku k přední čočce objektivu, současně
zobrazením nohou psa (cca metr) i ještě vzdálenějších stromů (desítky metrů). Aby mohlo být
vše na
snímku současně, vyžaduje to použití ultraširokoúhlého ohniska (zde 15 mm
rybí oko) a vysokou hloubku ostrosti.
Kácení linií
Použití širokoúhlého ohniska a snímání zblízka je velmi citlivé na kácející
se linie. Pamatujte proto, že linie se nebudou kácet u blízkých ani dalekých
předmětů, když budete snímat vodorovně (přesněji řečeno v rovině kolmé na čelní
stranu předmětů, což bývá většinou vodorovně). Ke správné kompozici proto není
možné použít náklon fotoaparátu, ale jen a pouze snímací výšku od země - fotoaparát je třeba udržovat stále vodorovně. To komplikuje situaci na scéně,
ale na výsledných snímcích to oceníte.

Snímání vodorovně (kolmo na svislé předměty - zdi, cedule, stromy atd.)
zachová linie, které se nebudou kácet. Záběr je tak možné komponovat jen
snímací výškou, nikoliv náklonem fotoaparátu.
Řadu vysokých budov atd. není možné snímat s vodorovným fotoaparátem.
Stojíte-li na zemi a blízko budovy, je nemožné dostat celou budovu do záběru bez
náklonu fotoaparátu vzhůru. Pomohl by výrazný odstup, avšak to vzhledem k
překážkám v okolí nebývá možné. Druhé řešení je snímat ze střední výšky
fotografované budovy, což ale vyžaduje dostupnou jinou budovu v okolí. Poslední
řešení je použít speciální Tilt-Shift objektiv, který je ale poměrně nákladný.

Tzv. Tilt-Shift objektivy umožňují naklápět a posouvat objektiv relativně k
fotoaparátu a tím srovnat linie i při snímání z podhledu. Další jejich
funkcí je možnost naklápět rovinu ostrosti. Vzhledem k jejich ceně budou ale
doménou jen specializovaných profesionálů.
Když není možné kácení linií zabránit, je třeba z nich udělat ctnost a to
nejlépe vhodnou kompozicí. Nebude to tedy ryzí dokument, ale mnohdy spíše
výtvarné pojetí snímku. Často však zaujme více než fotografie typu "jak to tam
vypadalo".

Z podhledu nikdy masivnímu kácení linií nezabráníte. Rovnání linií v PC
(korekce perspektivy) je sice možné, ale u masivního kácení také selže.
Nezbývá tak, než z nouze udělat ctnost, perspektivu (kácení linií) přijmou a
naopak zdůraznit. Často to může vytvořit velmi zajímavé obrázky.
Popředí
V mnohém typické při snaze zdůraznit perspektivu je snímání "přes něco" co vytvoří popředí. Klíčové je najít takové
snímací místo, aby popředí ve vztahu k pozadí vytvořilo kompozičně harmonický
celek. To dá chvíli popobíhání po scéně a hledání správného místa, někdy je
potřeba popředí i trochu poklidit, pootočit, nastavit.
Snímání velkého záběru
scény také komplikuje expozici. Na velké ploše může být velmi rozdílné světlo a
tak je někdy problém podle čeho a jak exponovat. Je tedy obvykle třeba hledat či
čekat na to správné světlo, protože velké tonální rozdíly mezi různými místy
(dynamický rozsah scény) jsou na fotografii obtížně zachytitelné. K řešení často
pomáhají polarizační filtry či přechodové filtry, nepředstavují ale žádné
"zázračné" řešení.

Typické snímání "přes něco" pro zachycení silného dojmu prostoru a perspektivy. Jak
kompozičně začlenit popředí do pozadí aby k němu mělo logický vztah je to
nejtěžší a nejlepším nástrojem jsou nohy.
Lidé a perspektiva
Při snímání lidí je třeba na perspektivu dát velký pozor. Pokud přeženete
perspektivu lidské tváře nebo postavy, je to hodnoceno velmi záporně a snímky
působí až směšně! Hovoříme potom o tzv. perspektivním zkreslení i když striktně
řečeno se o žádné zkreslení nejedná. Je to jen logický důsledek zdůrazněné
perspektivy a je to tedy stejný efekt, jako že vzdálený strom je menší než
blízký, že se sbíhají linie architektury atp.

Podobné obrázky možná pobaví ale jako vážné výsledky fotografické práce se
moc nehodí. Nejsou ale ničím jiným, než důsledkem aplikace zákonů perspektivy
na lidské tělo.
Při přirozeném snímání mírně z nadhledu (stojící fotograf) a použití hodně
širokoúhlého ohniska je snímací vzdálenost k nosu (ten je přirozeně nejblíže fotoaparátu) velmi
malá (B), kdežto vzdálenost k ramenům či dokonce nohám je významně větší (A).
Perspektiva tedy udělá jen svou práci, nos zvětší a ramena či nohy zmenší. A
člověk potom vypadá jako hlavonožec. Při snímání lidí je tedy vhodné spíše
perspektivu potlačovat jak bude uvedeno dále.

Přirozenou perspektivu lidské tváře a postavy vytvoříte, když perspektivu
spíše potlačíte. To znamená snímat mírně z dálky (2 metry a více),
z výšky cca středu postavy a použít
střední teleobjektiv (70 mm a více).
Lidé a reportáž
Existuje jedna typická situace, kdy se i lidé snímají širokoúhlými
objektivy, a tou je reportáž. Při reportáži je často vhodné člověka zasadit do
prostředí v němž se nachází a proto je vhodné stavět se k postavě jako k popředí
a současně širokoúhlým objektivem zachytit okolí. Je to tedy strategie
"krajina", kde člověk tvoří "popředí". Znamená to ale stejně jako u krajiny jít
k popředí (lidem) velmi blízko, jít do scény, do děje. Typická snímací vzdálenost je cca
jeden metr.
Aby ale lidské tělo nemělo deformovanou perspektivu, že nutné udržovat
fotoaparát vodorovně. Člověk stojí nebo sedí v 99 % svisle (gravitace) a tak
vodorovný fotoaparát nebude kácet linie lidské postavy a tudíž ji nebude
deformovat. V případě, že dodržíte toto pravidlo a použijete ohniska ne kratší
než cca 24 mm, snímky nebudou vykazovat žádné výrazné perspektivní zkreslení
osob.

Typický vzhled reportážních snímků pořízených širokoúhlým objektivem
udržovaným vodorovně - zde 24 mm při snímací vzdálenosti pod jeden metr. Perspektiva
není deformována a člověk je zasazen do okolního prostředí.

U tohoto ateliérového snímku je naopak mírná deformace perspektivy použita
zcela záměrně, aby zdůraznila obličej a jeho výraz.
Produkty a perspektiva
Při fotografování produktů platí, že skutečný "nedeformovaný" vzhled
předmětu bude zachován při fotografování z roviny předmětu (tzv. „en face“).
Předmět se díky tomu perspektivně nijak nedeformuje a ukazuje se takový, jaký ve
skutečnosti je. Snímání z podhledu deformuje předmět, který se potom zdá být
větší než ve skutečnosti je, zatímco snímání z nadhledu předmět spíše zmenšuje.
Efekt je tím silnější, z čím kratší vzdálenosti fotografujete.
V praxi se však perspektiva často využívá jako nástroj, který má zdůraznit
chtěné a potlačit nechtěné prvky. Perspektiva také pomůže snímek identifikovat s
cílovou skupinou - například silně zdůrazněná perspektiva může vytvořit dojem
síly, agrese, kvality, moci.

Ukázka využití silné perspektivy při reklamní fotografii rozptylky na blesk.
Díky perspektivě byla upoutána pozornost právě na rozptylku a vlastní blesk
je de facto potlačen.
Rybí oko
Velmi výrazného dojmu perspektivy se dá docílit objektivem typu rybí oko.
Řada lidí by se mohla domnívat, že právě rybí oko perspektivu silně zdůrazňuje
(a tím deformuje), ale není tomu tak. Rybí oko je zcela normální objektiv, který
se jen nebrání soudkovitému zkreslení. Při snímání z dálky tedy produkuje
normální obrázky se zakřivenými okraji.

Snímáte-li s objektivem typu rybí oko běžně z dálky, žádná výrazná
perspektiva na snímku nebude. Jen se ohýbají okraje snímku.
Jeho extrémně široký úhel záběru (diagonálně
až 180°) vás však přinutí snímat velmi zblízka, protože se v hledáčku zdá vše
velmi malé. A díky tomu se perspektiva silně zdůrazní! Rybí oko je v tom tedy
nevině, za vše opět může tentokrát extrémně krátká snímací vzdálenost.

Výrazná perspektiva se objeví teprve v okamžiku, kdy snímáte velmi z blízka
a to perspektivně bohatý objekt.
Praktické rady pro zdůraznění perspektivy
Shrňme tedy faktory, které perspektivu na snímku zdůrazní:
-
Fotografujte zblízka cca jeden metr i blíže.
-
Použijte širokoúhlý objektiv cca 24 až 30 mm, v extrému i širší,
výjimečně rybí oko.
-
Zejména u záběrů lidí udržujte fotoaparát vodorovný.
-
Blízké popředí najděte takové, jehož rozměr divák jednoznačně zná a
které tedy vytvoří dobré měřítko.
-
Umístěte dostatek pozadí do snímku, nejlépe také s nějakým známým
měřítkem.
-
Snažte se najít pozadí co nejvzdálenější.
-
Udržte logický i prostorový vztah mezi popředím a pozadím.
-
Udržte na snímku vše alespoň rozeznatelně ostré.
-
Výrazné sbíhající se linie dojem perspektivy silně umocní.
|