Navigace v seriálu

Základní fakta a strategie

Expozice

Barva, ostření a kompozice

          foto na koncertech - 3. barva, ostření, kompozice

V tomto díle uzavřeme téma fotografování na koncertech, divadelních představeních, baletech atd. V minulém díle jsme podrobně probrali úskalí expozice a nyní seriál dokončíme problematikou vyvážení bílé, ostření, hloubkou ostrosti, kompozicí a dalšími tipy, triky a vychytávkami.

  Barva a vyvážení bílé

Velkým ale současně relativně snadno řešitelným problémem na koncertech a podobných akcích jsou barvy neboli vyvážení bílé (White balance). Proč je to problém? Protože pro osvětlení scény bývají použity buď běžné žárovky či halogeny nebo dokonce světelné zdroje různých efektových barev.


U podobně nasvícených snímků je vyvážení bílé "trochu problém", respektive vyvažovat bílou téměř nelze. Je proto dobré zachytit přirozenou a "pravdivou" barevnou atmosféru nastavením WB na . Snímek Jiří Heller, Mr. Irish Bastard, Rock Café 2006, snímek má Exif.

Naštěstí je ale tento problém řešitelný pomocí funkce vyvážení bílé (White balance), která je na všech digitálních fotoaparátech velice pružná a pokryje široké spektrum barev. V dobách filmu to znamenalo měnit film nebo šroubovat barevné korekční filtry na objektiv, což bylo samozřejmě velmi nepohotové a nepřesné.


Snímek bez vyvážení bílé neboli vyvážení bílé bylo nastaveno na "denní světlo" - . Tím je vidět skutečná barva použitého světla, která jednak není příliš pěkná a také silně přepaluje červený kanál.


Snímek s vyvážením bílé nastaveném na "žárovku" - . Protože volba hrubě odpovídá opravdu použitému světlu, situace s barvami se výrazně zlepšila.


Nejpřesnější vyvážení bílé lze dosáhnout pomocí střední šedé tabulky, kterou je ale třeba si vyfotografovat umístěnou na pódiu v místním světle. To samozřejmě není vždy možné.


Výsledek při vyvážení bílé na střední šedou tabulku a nastavení bílé na . Snímek má Exif.

Typy a triky vyvážení bílé

  1. Nemáte-li možnost vyfotografovat šedou tabulku na pódiu, tak je možné najít na scéně něco barevně neutrálního (bílého nebo šedého) - na našem snímku by se za bílou barvu dala považovat košile Ivy Marešové. Na tento nalezený barevný "etalon" je potom možné barvu vyvažovat.

  2. Kdykoliv nastavíte vyvážení bílé na ikonku , fotoaparát předpokládá bílé sluneční světlo a tudíž vyvažovat bílou nebude. Máte tak možnost na displeji jednak uvidět reálnou barvu na scéně (oči ji díky vyvážení bílé v mozku nevidí!) ale také zaznamenat skutečnost barevnou atmosféru snímku.

  3. Strategie v bodě 2) funguje spíše na celky (např. celé podium) než na detaily tváří atd., kde špatná pleťová barva většinou nepůsobí dobře.

  4. Pokud budete snímat do RAW, tak problematiku vyvážení bílé je možné odložit až "domů" k PC. Mít ale snímek barevného etalonu (střední šedá tabulka nebo alespoň něco blízkého bílé či šedé) je ale i nadále nutné, jinak totiž budete muset doma vyvažovat bílou jen podle oka.

  5. Úmyslně špatným vyvážením bílé můžete naopak barevnou atmosféru zdůraznit.


Ne vždy je urputná snaha o potlačení barvy světla a tedy o perfektní vyvážení bílé produktivní. Často naopak přiznání skutečné barevné atmosféry či dokonce její zdůraznění dá skvělé výsledky. Snímek Jiří Heller, Adam Karlík, Divokej Bill, Devon 2006, snímek má Exif.

  Hloubka ostrosti a ostření

V drtivé většině případů se koncerty a podobné akce odehrávají v interiérech a nebo venku, ale večer. Důvod je prostý - hudebníci chtějí mít možnost scénu nasvítit podle svých představ. A i když to podle oka vypadá, že na scéně je světla dost, tak vás fotoaparát a měření expozice snadno přesvědčí o opaku - světla je zoufale málo!


Problémy s hloubkou ostrosti vás většinou nečekají venku a ve dne, kdy je dost světla. Použijete-li ale teleobjektiv a fotografujete-li z dálky, bude malá hloubka ostrosti i při zavřené cloně! Snímek Jiří Heller, John Robb, Devon 2006, snímek má Exif.

Málo světla jednak komplikuje expozici, kterou jsme podrobně probrali v druhém díle, ale také nutí používat světelné objektivy a plně jim otevřít clonu. Otevřená clona ale produkuje malou hloubku ostrosti, a to tak malou (v závislosti na ohnisku a vzdálenosti), že bývá problém proostřit celou scénu. S tím je třeba počítat a z nouze udělal ctnost - ostrá část snímku silně přitahuje pozornost a rozostřená část snímku může vhodně celek dokreslit.


V noci a i interiérech nezbývá než plně otevřít clonu (zde f/3.2) a potom je třeba malou hloubku ostrosti započítat do záměru a to zejména na DSLR, kde je hloubka ostrosti přirozeně malá. Snímek má Exif.

Správné zaostření je tedy velmi důležité a v podstatě jediná rozumná metoda je používat jeden zaostřovací bod (nejčastěji střední) a techniku "zamiř a namáčkni spoušť - překomponuj - domáčkni" (point-recompose-shoot). Ani tato metoda ale není všespasitelná a to zvlášť v případech, kdy se hudebníci pohybují a ze zaměřené vzdálenosti prostě poodejdou. Počítejte proto s odpadem, sem tam se nějaký snímek zaostřit nepovede a to tím spíše, že úspěšnost automatického ostření (AF) ve tmě a šeru prudce klesá.


Širokoúhlé objektivy (zde 24 mm) poskytují  velkou hloubku ostrosti i při otevřené cloně (zde f/2.8). Ani tady ale nejsou svíčky v popředí 100% ostré. Snímek má Exif.

Typy a triky ostření a hloubky ostrosti

  1. Širokoúhlé objektivy do cca 40 mm (nepřepočítáno) a při snímání ze vzdálenosti minimálně 2 metry produkují poměrně velkou hloubku ostrosti i při otevřené cloně. Pro srovnání 30 mm objektiv při cloně f/2.8 a na vzdálenost 3 metry poskytne hloubku ostrosti od 2,5 do 3,7 metru a tedy rozsah 1,2 metru. Výpočty platí pro typickou DSLR s 1,5x menším senzorem než je film a jsou poměrně přísné (CoC = 0,02 mm).

  2. Střední a zejména silné teleobjektivy od cca 60 mm (nepřepočítáno) při otevřené cloně a při snímání detailu mají malou hloubku ostrosti. Pro srovnání 100 mm objektiv při cloně f/2.8 a na vzdálenost 3 metry poskytne hloubku ostrosti od 2,95 do 3,05 metru a tedy rozsah 10 cm! Výpočty platí pro typickou DSLR s 1,5x menším senzorem než je film a jsou poměrně přísné (CoC = 0,02 mm).


Střední a zejména silné teleobjektivy (zde 70 mm) při otevřené cloně (zde f/2.8) a při snímání detailu produkují malou hloubku ostrosti a proto proostřit celý detail není možné. S tím je třeba dopředu počítat! Snímek má Exif.

  RAW

Koncerty, divadla, festivaly atp. patří mezi expozičně i barevně velmi těžké scény a přesně na tyto účely je mimořádně vhodný formát RAW. Umožní vám opravit expozici v rozsahu cca ± 1,5 EV, projasnit stíny, částečně obnovit přeexponovaná místa a vyvažovat bílou až v klidu u PC. Všechny tyto úpravy jsou navíc mnohem méně destruktivní než odpovídající úpravy v JPEGu. V čem vám ale RAW nijak nepomůže je špatné zaostření či rozhýbání snímku, šum způsobený vysokým ISO či samozřejmě nevhodná kompozice.


Právě koncerty atp. patří jednak díky barvě světla, ale také díky rozložení světla (kontrast) a slabé komorní intenzitě světla mezi velmi těžké scény. Právě pro snazší (nikoliv snadnou!) opravu chyb je ideální RAW. Navíc při dnešních cenách paměťových karet nepředstavuje jeho větší velikost žádný problém. Snímek Jiří Heller, Edita Adlerová, Two Voices, Praha 2007, snímek má Exif.

  Kompozice

I když zvládnete všechny výše uvedené technické nástrahy, ta poslední nástraha zůstává - správná kompozice obrazu. Kompozici jsme se podrobně věnovali v seriálu o kompozici, proto zde uveďme jen ty nejdůležitější "zásady":

  1. Neplánujete-li vyrobit ze snímku velkoplošnou zvětšeninu tak pamatujte, že snímek bude velmi malý - internet, papír, v nejlepším případě obrazovka PC. Proto vyplňte políčko něčím zajímavým co nejvíce, případně ořezávejte v PC.

  2. Pamatujte, že fotografie je dělaná spíše na detail. Proto se až na výjimky vyvarujte širokých pohledů s velmi malými aktéry.

  3. I když to z řady důvodů vybízí (obrazec v hledáčku, střední ostřící bod atd.), tak se vyvarujte středu snímku.

  4. Pracujte s diagonálou, netradičními pohledy i úhly záběru případně s protisvětlem. Vedle dokumentárních snímků (jak to tam vypadalo) předají mnohdy lepší emoce přítomné na koncertu.

  5. Zachycujte emotivní a vypjaté okamžiky - koncerty, divadla i balety jsou jich plné. Zachyťte je ale tak, aby aktéři na nich zůstali důstojní a dodržujte přitom kompoziční pravidla.


Čistá diagonální kompozice, kde by nic nemělo opustit snímek a to ani např. šňůra mikrofonu, což ale činní v reálu často nejrůznější problémy. Snímek má Exif.


Zachycení jedinečného okamžiku v protisvětle a vynikající kompozice i expozice dává snímku jedinečný vzhled a skvěle předává emoci místa a času. Snímek Jiří Heller, Ondřej Smeykal, Lucerna Music Bar 2008, snímek má Exif.


Sice středová kompozice, ale podpořená dvěma kytaristy v pozadí dává snímku dynamiku i šťávu. Akcentuje také hlavní aktérku Ivu Marešovou. Snímek má Exif.


Není-li cílem zachycení barev a jimi vytvořené atmosféry, je možné volit i černobílé podání, které bude vždy decentnější a více "rozjímavější". Snímek Jiří Heller, Ondřej Smeykal, Kostal Na Prádle 2008, snímek má Exif.


Pamatujte, že fotografie je spíše než na celky dělaná na detail. Proto vždy když to jde zachyťte co nejmenší výřez mající informační logiku. Snímek Jiří Heller, John Robb, Devon 2006, snímek má Exif.

  Právní aspekty

Koncerty a jiná umělecká představení jsou chráněny autorským zákonem a jejich audio vizuální záznam (do kterého fotografie patří) je často zakázán. Pořídíte-li snímek výhradně pro vlastní potřebu, nic velkého se asi nestane, veřejná prezentace snímků ale může způsobit problémy. Proto se vždy informujte jak je to s fotografováním na dané akci a případně si zajistěte oficiální souhlas. Mnoho zejména méně známých kapel vám jej rádo dá za možnost vaše snímky použít i pro svoji potřebu.


Snímek Jiří Heller, Yumiko Ishijima, Noc s Andělem 2008, snímek má Exif.

  Závěrečné typy

  • Nepoužívejte blesk i když jej automatika tvrdošíjně zapíná. To je i důvod, proč plná automatika na koncertech atd. je jen zřídka použitelná.

  • Volte nejsvětelnější objektivy co máte. Často je lepší fotografovat pevným ohniskem např. 50 mm se světelností f/1.8, než universálním zoomem se světelností f/5.6.

  • Naučte se dobře ovládat váš fotoaparát a to i potmě.

  • Snímejte do RAW, expoziční chyby či chyby vyvážení bílé se lépe napravují.

  • Nebojte se zvýšit ISO a to klidně i na vysoké hodnoty kolem ISO 1600. Dnešní moderní zejména DSLR to již zvládnou a kvalita bude stále více než přijatelná.

  • Nevěřte zadnímu LCD displeji, bývá velmi optimistický. Kontrolujte raději histogram!

  • Obezřetně a pečlivě vyhodnocujte histogram a sledujte nejlépe barevný histogram (RGB histogram).

  • Oblečte si černé oblečení (triko, kalhoty, boty). Budete mnohem méně rušit a to vám dá odvahu jít blíže do děje.

  • Nezapomeňte, že jste málokdy na scéně zcela sami. Pohybují se tam ostatní fotografové, kameraman atd. A profesionál se pozná podle toho, že si bez obav udělá potřebný snímek z potřebného místa a pak dá šanci kolegům!


Iva Marešová a kapela 999 při závěrečné děkovačce. Snímek má Exif.

  Závěrem

Fotografování na koncertech a podobných akcích je bezpochyby náročné a vyžaduje poměrně pokročilé znalosti. Kdo jej spolehlivě zvládne, tak umí určitě dobře ovládat svůj fotoaparát a rozumí expozici, vyvážení bílé, ostření atd. V každém případě je to také velká škola fotografie a proto lze její absolvování jen doporučit. Další snímky z koncertů Ivy Marešové můžete najít zde a zajímavý anglický zdroj o fotografování na koncertech například zde. Závěrem děkujeme Ivě Marešové a Jiřímu Hellerovi za poskytnutí fotografií.


Snímek Jiří Heller, Ondřej Smeykal, Lucerna Music Bar 2008, snímek má Exif.

Zpět nahoru

Text a obrázky - copyright © 2012 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.