Navigace v seriálu

Základní fakta a strategie

Expozice

Barva, ostření a kompozice

          fotografujeme na koncertech - 1. základy

Rockové ale i jiné koncerty, divadelní představení, balety, předtančení na maturitních plesech - to vše jsou pro fotografy velmi obtížné scény. Černé pozadí a typicky bodově nasvícené popředí vytváří vysoký kontrast i prudce se měnící světelné podmínky. A společně s různými barevnými efekty tvoří přímo fotografické peklo. Přesto se ale dají pořídit krásné snímky!

Pořizování snímků lidí při různých představeních za nízké hladiny osvětlení, navíc vysoce kontrastního a barevného, rozhodně patří mezi fotografické výzvy. A nezáleží tolik na tom, zda se jedná o rockový koncert, divadlo či například balet. Strategie se pochopitelně mění pokud máte lístek do 50. řady a nemáte oficiální povolení k fotografování či naopak zda jste oficiálním akreditovaným fotografem s volným pohybem. Jenže je to zbraň dvousečná - v tom druhém případě máte sice mnohem větší možnosti ale také výrazně větší zodpovědnost - snímky prostě pořídit musíte!


Bodové a barevné nasvícení, černé pozadí, pohyb - to vše pořádně prověří fotografické znalosti každého fotografa. I přesto se dají pořídit pěkné fotografie, nejsou-li podmínky vysloveně "nemožné".

Pojďme si projít celou strategii na případové studii snímků z koncertů muzikálové zpěvačky Ivy Marešové (divadlo TaFantastika, divadlo Hybernia, vystupování v řadě muzikálů), která se svojí skupinou 999 právě vydala sólové debutové album "Na křídlech koní". Snímky byly pořízeny na jejích koncertech u příležitosti uvedení CD na trh a koncerty byly i plné různých hostů - například Michala Pavlíčka, Davida Krause, Václava Noida Bárty, Vojty Dyka a dalších. Vedle koncertů jsou použity i snímky z jiných akcí ilustrující jednotlivé situace.


I když světelné podmínky na koncertech bývají velmi obtížné, při respektování určitých zásad se dají pořídit dobré snímky.

  Na blesk většinou zapomeňte

Hned v úvodu je třeba upozornit na velké nebezpečí, které se týká použití blesku. Sice jeho použití není možné zcela vyloučit, ale v drtivé většině případů je zcela nevhodné. Jednak bývá z logických důvodů často zakázaný ale zejména blesk zcela zlikviduje světelnou atmosféru. Navíc barva blesku se typicky neshoduje s barvou použitých světel na scéně a tak blesk snímky barevně zcela "zabije". Paradoxní ale je, že automatika jej vždy zapne! Uvažuje totiž poměrně jednoduše: "Je-li málo světla, zapni blesk". Proto automatiku nejen z tohoto důvodu obvykle použít nelze.

Proto když zapnete blesk, tak pamatujte, že:

  • Blesk velmi ruší hudebníky i publikum a často není dovolen.

  • Přímý blesk nasměrovaný vpřed nedokáže dobře exponovat na jednom snímku různě vzdálené předměty. Jinými slovy - přímým bleskem lze dobře exponovat jen jednu vzdálenost, obvykle popředí.

  • Dosah přímého blesku v metrech je:
                    Směrné číslo blesku / Aktuální clonové číslo * ISO faktor
    kde ISO faktor je 1 pro ISO 100, 1.4 pro ISO 200, 2 pro ISO 400, 2.8 pro ISO 800 a 4 pro ISO 1600.

  • Přímý blesk na větší vzdálenost rozzáří cigaretový kouř a prach a výsledek je často velmi špatný.

  • Blesk odrazem potřebuje bílý (nebo alespoň světlý) strop v rozumné výšce a na rozdíl od přímého blesku vysvítí celý prostor rovnoměrně, což bývá ale často velmi nepěkné.

  • Dosah odraženého blesku o strop je několikanásobně menší, záleží na vzdálenosti a odrazivosti stropu.

  • Jakkoliv použitý blesk je velmi silné světlo bílé barvy které se do scény přidá a tím často potlačí či zcela "přepláchne" původní světelnou atmosféru.


Použít blesk je problematické z mnoha důvodů. Jednak obvykle svým výkonem nedokáže vysvítit rovnoměrně celý prostor, ale zejména zcela zabije atmosféru a původní barvy. Navíc osvítí cigaretový kouř a prach a snímky vypadají jako za záclonou. Blesk proto funguje dobře jen na krátké vzdálenosti.

Body uvedené výše lze shrnout tak, že blesk lze použít spíše na krátké vzdálenosti (například 3 metry), kdy je cílem osvítit bezpečně popředí (snímek je nutný, něco se tam děje) a kdy není nutné zachovat světelnou atmosféru. Příkladem může být vlastní křest CD při koncertě, kdy nejde o světelnou atmosféru, ale dokument/reportáž.


U tohoto snímku z fyzického křestu CD nebyla cílem atmosféra, ale ryzí dokument. Byl proto použit blesk, navíc v tomto okamžiku hudebníky ani publikum nijak výrazně nerušil. Blesk ale funguje jen na popředí - pozadí je opět tmavé.


Naopak jít do tohoto snímku z bleskem by bylo ryzí šílenství. Blesk by zcela přepláchl jevištní světla a snímek by byl nepoužitelný. Navíc snímek byl pořízen poměrně z dálky a tak by cigaretový kouř a prach napáchaly na snímku již nepěkné škody. A do třetice, blesk z dálky by osvítil i pozadí (rozdíl vzdálenosti mezi pozadím a popředím není velký), což rozhodně není cílem, snímku tato přirozená atmosféra vyslovené sluší.

  Stativ, monopod či zcela bez nich?

Velké nebezpečí je pohyb. Nikdo nedokáže udržet fotoaparát zcela v klidu a stativ obvykle není z praktických důvodů možné použít. Jednak výrazně komplikuje reportážní pohotovost, ale také diskrétní a inkognito pohyb po scéně velmi komplikuje. Jeho roztažené nohy ve tmě rády sráží všechno možné včetně kabelů, nehledě na časté prostorové i časové omezení. Jistou službu by mohl poskytnout monopod, ale i on je jen kompromisem. Největší svobody pohybu, nejmenší riziko nehody i největší diskrétnosti tak dosáhnete logicky bez nich, z ruky.


Monopod má výrazně vyšší reportážní pohotovost než stativ a přitom výsledky jsou překvapivě dobré. Nejvyšší svobody ale dosáhnete z ruky.

Pozor na expoziční čas při práci z ruky
Při práci bez stativu i bez monopodu je ale třeba řešit a nepodcenit rozhýbání snímku. Z ruky se dá udržet cca převrácená hodnota ohniska, máte-li možnost se opřít rameny o zeď či lokty o pódium možná udržíte čas cca 3x delší. V každém případě ale 70 mm ohnisko vyžaduje nejvíce 1/20 sec a 200 mm ohnisko alespoň 1/60 sec. Počítejte ale s tím, že tyto časy jsou již výrazně za bezpečným časem (!) a tak mnoho snímků může být na vyhození a na snímky je třeba se velmi pečlivě soustředit a maximálně se všude možně opírat.

Stabilizátor obrazu
Výše popsanou situaci může výrazně zlepšit stabilizátor obrazu a je vcelku lhostejné, zda je v objektivu nebo v těle přístroje. Nepřeceňujte ho však! Sice umožní používat delší časy z vašeho pohledu (zastaví chvění vašich rukou) ale nijak nepomůže s omezením pohybu hudebníků či herců na scéně! Jinými slovy - stabilizátor vyřeší vás, ale ne pohyb fotografovaných objektů. Máte tedy o starost méně, ale celkový problém vyřešen rozhodně není.

Jak se hýbou hudebníci/herci
Na koncertu, divadle atd. rozhodně nefotografujete nehybnou scénu, ale naopak velmi dynamické a pohyblivé objekty - hudebníky/tanečníky/herce! A ty nedokáže zastavit žádný stabilizátor obrazu ale jen a pouze krátký expoziční čas. Pamatujte, že na běžně se pohybující lidi (žádné skoky, otočky či prudké pohyby) potřebujete alespoň 1/60 či lépe 1/80 sec.


Pohyb hudebníků/tanečníků/herců nelze podceňovat protože většinou bývá poměrně dynamický. To nedokáže vyřešit žádný stabilizátor, ale jen a pouze krátký expoziční čas.


Pomineme-li chvění vašich rukou, které lze vyřešit opřením se o zeď, monopodem nebo stabilizátorem obrazu, tak pomalý a klidný pohyb lidí na scéně zastaví 1/60 sec, lépe 1/80 sec (zde použita 1/80 sec). Delšími časy riskujete, že se lidé začnou rozmazávat svým vlastním pohybem. Je-li ale pohyb dynamický (například tanec), tak potřebujete výrazně kratší časy.

Světelnost objektivu
Pro podobné obtížné světelné podmínky je pravým požehnáním světelný objektiv. A stabilizátor v tomto případě světelnost nenahradí, protože není možné prodlužovat expoziční čas nad zmíněnou 1/60 - 1/80 sec. Jinými slovy - stabilizátor by umožnil fotografovat z ruky delším expozičním časem, ale to by se zase rozmazali hudebníci svým vlastním pohybem. Světelnost na rozdíl od stabilizátoru umožní exponovat kratším časem a tak vyřeší jak pohyb fotografa (třes rukou) tak pohyb hudebníků.

  jaké Objektivy

Otázkou zůstává, zda je lepší použít pevná ohniska - například vynikající a levný objektiv 50 mm/1.8 nebo například 20 mm/1.8 - či spíše zoom objektivy, které ale v nejlepším případě dosáhnou světelnosti jen 2.8 - například klasický rozsah 24-70 mm/2.8 nebo 70-200 mm/2.8. Kompromis je jasný - skvělá světelnost pevných ohnisek výměnou za pohotovost zoomu. Máte-li dost času například po celou dobu koncertu, je dobré vystřídat oboje. Díky vynikající světelnosti pevných ohnisek vám sice vyjdou kratší časy a nižší ISO, díky absenci zoomu můžete ale minou zajímavý záběr.


Spíše krátká ohniska (nahoře 27 mm, dole 40 mm) umožní zabrat více z celku, musíte být ale velmi blízko - ideálně pod pódiem či dokonce na pódiu. Pozice pod pódiem také generuje silný podhled, který ne vždy sluší.


Naopak teleobjektivy (nahoře 120 mm, dole 160 mm) umožní zbavit se podhledu snímáním z větší dálky, často i z hlediště, a vytvořit větší detail bez rušivého vlivu okolí (nástroje, mikrofony, kabely atd.).

  Světlo

Většina koncertů, baletů atp. má vcelku standardní nasvícení - bodové světlo (spot) na hlavního aktéra (např. zpěváka kapely) a dále "trochu" světla na zbytek. Uvedený zbytek scény je často nasvícen barevně, různě intenzivně a buď se pohybují aktéři, takže se na nich světlo mění podle jejich pohybu, nebo se pohybují světla. V každém případě se ale jedná o vysoce kontrastní a nestálé světlo různé barvy. Navíc i přes relativní sílu reflektorů je ho pro fotografii zoufale málo. Je tedy plně na místě hovořit o fotograficky velmi obtížných světelných podmínkách.


Typické nasvícení mnoha představení - bodové světlo na hlavního aktéra/aktéry, zbytek nasvícen jen sporadicky či vůbec.

Zpět nahoru

Text a obrázky - copyright © 2012 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.