Navigace v seriálu

Zaostřování

Hloubka ostrosti

Doostřování

Praxe s ostřením

Praxe s hloubkou ostrosti

 

          5. praxe s hloubkou Ostrosti

Název "Hloubka ostrosti" občas působí přímo magicky. Přitom je to ale poměrně jednoduchý nástroj, jak přidat fotografiím nový a velmi vzhledný prvek, který může lecjaký problém např. s nevzhledným pozadím vyřešit. Navíc fotografie pracující s hloubkou ostrosti se výrazně vymezí oproti snímkům z kompaktů, které s hloubkou ostrosti pracovat buď nemohou vůbec nebo jen velmi omezeně. Pojďme se tedy podívat na hloubku ostrosti ryze prakticky bez komplikovaných teorií a vzorečků - prostě jak si počínat na scéně.

Hloubka ostrosti v praxi
V diskuzích se velmi často setkáváme s požadavkem na snímky s malou hloubkou ostrosti, lapidárně vyjádřeno - na snímky s rozmazaným pozadím. Lidem se takové snímky líbí a chtějí je umět. Současně jsou ale nejtěžší - nestačí být na správném místě ve správný čas a přesně stisknout spoušť, nestačí dokonce ani správně exponovat, je třeba k tomu ještě velmi přesně zaostřit a tím zvládnout hloubku ostrosti!


Hloubka ostrosti je výrazový prostředek. Umožní dát fotografiím zcela nový rozměr. Ohnisko 50mm, clona f/1.8.

Základní úvaha - zvládnu to?
Z minulého dílu o hloubce ostrosti je zřejmé, že zejména u DSLR hloubka ostrosti dramaticky klesá s růstem ohniskové vzdálenosti a s otevíráním clony. Hloubka ostrosti tak může být i jen ± 25 cm (!) kolem 20 metrů vzdálené roviny zaostření (ohnisko 300 mm, clona f/2.8, CoC=0.02 mm). Přesnost zaostření ve vztahu k případnému pohybu objektu je tak extrémní.

Proto si vždy položte otázku - zvládnu to? Není hloubka ostrosti zbytečně malá čímž snižuji výtěžnost svých snímků? Neudělá stejně dobrou službu i o něco vyšší hloubka ostrosti? A je na ní vzhledem k potřebě zaclonit dost světla?

Izolace objektu
Bez ohledu na obtížnost podobných snímků jsou snímky s extrémně rozostřeným pozadím velmi atraktivní. K jeho dosažení je třeba co nejdelší ohnisko a co nejvíce otevřená clona (malé clonové číslo). Rozostřené pozadí izoluje hlavní objekt od pozadí, nevzhledné a často rušivé pozadí likviduje a soustřeďuje na hlavní objekt pozornost diváka. Rozostřené pozadí které tvoří barevně i tonálně ladící gradient umocňuje snímek a dává mu atmosféru a náladu. To vše jsou výrazové prostředky, s kterými lze u malé hloubky ostrosti pracovat.

Jak se barevně a tonálně (jasově) projeví rozostřené pozadí na finálním snímku není vidět pouhým okem - to takovou schopnost nemá - ale je to vidět v hledáčku. A právě výběr vhodného pozadí bývá klíčový a těžký. Obecně se dá říci, že pozadí by mělo s hlavním objektem vhodně kontrastovat - tmavý objekt lépe vynikne na světlém pozadí a naopak, barvy pozadí lze ladit do doplňkových barev atp.


Vhodné barevné a tonální ladění pozadí je klíčové pro fotografie s malou hloubkou ostrosti. Na skutečném obsahu pozadí většinou moc nezáleží. Ohnisko 70mm, čas 1/500sec, clona f/2.8.

Protože barvu a tonalitu pozadí často nemůžeme ovlivnit, řada zejména makrofotografů si s sebou nosí barevné listy papíru, kterými pozadí pomáhá. Tam kde si nelze pomoct barevnými papíry, látkou atp. nezbývá, než pozadí určovat volbou stanoviště.


Pouhou změnou stanoviště lze dramaticky měnit pozadí. Pozadí, které je málo rozostřené, flekaté, tonálně, tvarově či barevně nevhodné může snímek i znehodnotit.  Ohnisko 200mm, čas 1/200sec, clona f/2.8.

Je-li pozadí silně tonálně roztříštěné (lesknoucí se listy stromů, skály, moře), pozadí byť silně rozostřené se promění v nehezké často osmiúhelníkové fleky. Je to dáno jednak nevhodným pozadím ale i špatným objektivem, který má nevyhovující bokeh - viz seriál o objektivech. Nejhezčí bokeh mívají objektivy s pevným ohniskem.


Silně roztříštěné a lesknoucí se pozadí vytvoří často po rozostření fleky, často osmiúhelníkového vzhledu. Ohnisko 170mm, čas 1/250sec, clona f/9.5.

Je-li rozostřené pozadí silně přesvícené, bude na výsledném snímku pravděpodobně přeexponované. To samo o sobě nemusí být na závadu, problém ale je barevná vada objektivu projevující se na okrajích zaostřeného hlavního objektu a tzv. blooming - prorůstání silně přesvícených pixelů pozadí do pixelů vykreslujících hlavní objekt. Silně přeexponované pozadí také často způsobuje vnitřní reflexe v objektivu a tím značnou ztrátu kontrastu a kvality kresby. V protisvětle bude také velmi těžké zaostřit.


Snímek je zaostřen dobře (viz dolní pravá část snímku), ale při velmi světlém pozadí a s malou hloubkou ostrosti (tudíž otevřenou clonou) má většina objektivů potíže s kresbou. Snímky potom budou mdlé, mléčné, bez brilantní kresby.  Ohnisko 200mm, čas 1/2000sec, clona f/2.8.

Rozostření pozadí v PC
Úvaha je celkem logická - neriskovat malou hloubku ostrosti na scéně a pozadí rozostřit až dodatečně v PC. K rozostření se používá nejčastěji filtr Gaussovské rozostření (Gaussian Blur). Ten je ale třeba aplikovat jen na pozadí  a tak je nutné hlavní objekt separovat. Separace je velký problém stejně jako potřeba různého rozostření předmětů v různých vzdálenostech. Aby fotografie mohla být se ctí použita např. na formát A5, tak podle vaší zručnosti a znalosti editoru je to práce na desítky minut až hodiny na každý snímek. Zkušené oko však obvykle tento trik stejně odhalí. Optická hloubka ostrosti je tak nenahraditelná, ta umělá z PC se hodí pro nenáročné snímky, na záchranu snímků s nepovedenou hloubkou ostrosti a tam, "kde to opravdu nešlo".


Uměle rozostřit pozadí v PC vyžaduje separovaný objekt (vlevo). Pozadí se potom uměle rozostřuje nejsnáze pokud součástí snímku není podložka na které postava stojí. Na podložce je obvykle potřeba řešit i stíny.

Práce s obrazovými plány (Layers)
K úvahám nad hloubkou ostrosti pomáhá představa tzv. obrazových plánů (Layers). Složitý název pro jednoduchou věc - obrazové plány jsou jednotlivé důležité objekty fotografie v různých vzdálenostech. Fotografie tak mívá obvykle dva či tři plány - popředí, často chybějící střední plán a pozadí.


Obrazové plány není třeba přeceňovat, snáze se u nich ale provádějí úvahy o hloubce ostrosti a kompozici.

Protože fotografie je vždy jen dvourozměrná, tak obrazové plány a jejich oddělení pomáhá zachovat iluzi třetího rozměru - prostoru a hloubky. Obrazové plány lze oddělit tonálně (jasem), barevně či hloubkou ostrosti. Který obrazový plán je ten nejdůležitější tedy 100% ostrý, jak moc a zda vůbec rozostřit jednotlivé plány, to je potom hlavní úkol řízené hloubky ostrosti.

Strategie vše ostré
U snímků krajin, architektury, interiérů atp. je užitečné udržovat celý snímek ostrý. I tyto snímky mají obvykle své obrazové plány, avšak je vhodné udržet je všechny uvnitř hloubky ostrosti. Protože obrazové plány jsou často hodně vzdálené, nezbude než na tato témata aplikovat hyperfokální ostření. Hyperfokální ostření vyžaduje hodně clonit, tím se však prodlužuje expoziční čas a to je prostý důvod proč např. nároční krajináři s sebou tahají stativy.


Maximální hloubka ostrosti se dosáhne pomocí techniky hyperfokálního ostření. To vyžaduje vysoká clonová čísla a proto vycházejí dlouhé expoziční časy. Stativ je tak často nutností.  Ohnisko 19mm, čas 1/80sec, clona f/8, z ruky.

Závěr
Expozice, zaostření, pohybový management a jejich vzájemná vazba. To je hlavní klíč ke správně ostrým fotografiím. Strategie při práci v klidu (krajina, makro, květiny, aranžované portréty atd.) se bude významně lišit od strategie při reportáži. A i když opět moderní auto focus systémy udělaly značný pokrok, nejsou schopné vzít v úvahu celou realitu a často se tak mýlí.

A proto když uděláte neostrou fotku, nepodezírejte ihned auto focus, objektiv či fotoaparát. Ani snímek hned nemažte. Zamyslete se v klidu nad tím, proč je snímek rozostřený a jaký druh chyby A-E za nepovedeným snímkem stojí. Hodně k tomu pomáhá i EXIF, kde obvykle použité ohnisko i expoziční hodnoty najdete. Postupným rozborem neostrých snímků se lze naučit předvídat jednotlivé situace a nebezpečí neostrých snímků z nich hrozící. Bývá to však natolik individuální (charakter snímků, druh focení, udržitelný čas z ruky atp.), že zcela mechanický návod neexistuje. Jen poznání příčin a jejich eliminace.

Zpět nahoru

Text a obrázky - copyright © 2013 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.