Navigace v seriálu

Základní charakteristika

Parametry a funkce blesku

Vyvážení bílé a blesk

Expozice s bleskem

Kdy blesk vypnout

Blesk jako jediné světlo

Vyvážení blesk/pozadí

Blesk v interiéru

Příslušenství a makro blesky

Dálkové řízení blesků

          Blesk - 4. expozice s bleskem

Drtivá většina fotografů včetně profesionálů se spoléhá při použití blesku na automatické určení vhodné intenzity záblesku. I přes velmi pokročilé algoritmy použité dnes v moderních fotoaparátech je však správná expozice bleskem problematická a mnohdy objektivně nemožná. Pojďme se tedy podívat na metody jak správnou intenzitu záblesku stanovit a na případné úskalí a problémy s ní.

Vše jako v tomto seriálu a ještě mnohem více, navíc i s řadou praktických ukázek a s modelkou, se dozvíte na kurzu Mistrovství práce s externím bleskem, který pro Vás lektoruji. Termíny a podrobnosti se dozvíte zde.

  Historické metody řízení blesku

Někdy na konci 19. století se objevily první blesky pracující na principu výbuchu magnéziového prášku. Expozice (respektive množství emitovaného světla při výbuchu) se regulovala množstvím prášku, což bylo velmi nepohodlné a nepraktické. Princip výbojky byl sice již dlouho znám, ale prakticky a opakovatelně použitelné blesky byly k dispozici až po 2. světové válce. Dokázaly ale blesknout vždy jen plným výkonem (svým maximálním směrným číslem) a fotoaparát je tzv. X kontaktem pouze startoval (tuto funkci převzal dnes středový kontakt hot shoe patice).


Jeden z prvních blesků firmy Kodak byl k dispozici na trhu po 2. světové válce.

Pokud uvážíte tehdejší citlivost filmových materiálů kolem ISO 100 (o dnešní nabídce filmů či dokonce změně ISO citlivosti u digitálních fotoaparátů pro každý záběr jinak si mohli tehdejší fotografové nechat jen zdát), bylo expozici možné měnit pouze clonou. Tehdejší fotograf tak prováděl velmi jednoduchý výpočet:

Clonové číslo = Směrné číslo blesku / Vzdálenost k tomu co fotí

Vynález tranzistoru a později tyristoru umožnil první blesky, na kterých šlo regulovat sílu jejich výboje, tedy regulovat jejich aktuální směrné číslo. Regulace expozice tak šla otočit - clonu nastavit podle požadované hloubky ostrosti a množství stálého světla na pozadí scény a sílu blesku regulovat podle vzorce:

Požadované směrné číslo = Vzdálenost * Clonové číslo

Stále však bylo třeba před každým záběrem provést výpočet a blesk ručně nastavit, což silně zpomalovalo a komplikovalo reportážní práci.

Programové blesky
S rozvojem elektroniky začaly blesky sami regulovat sílu svého záblesku pro každý snímek (stanovovat své směrné číslo) ve snaze správně osvítit scénu. K tomu nutně potřebovaly znát ISO právě používaného filmu (tehdy ještě digitální fotoaparáty neexistovaly) a aktuálně nastavenou clonu. Oboje se obvykle nastavovalo na zadní straně blesku. Programové blesky byly potom vybaveny vlastním čidlem, které bylo schopné měřit množství světla blesku odraženého od snímaných objektů. Po dosažení vhodného množství světla s respektem ke známé cloně a ISO citlivosti nastavené na fotoaparátu byl záblesk blesku elektronikou ukončen. Programové blesky sice osvobodily fotografa od výpočtů a nastavování blesku pro každý záběr, expozice však byla velmi nepřesná.


Programový blesk potřeboval znát nastavenou clonu a ISO z fotoaparátu, což bylo třeba "opsat" ručně. Fotoaparát potom blesk jen spustil, tedy označil okamžik TEĎ kdy blesknout (X kontakt). Na základě sledování odraženého světla potom blesk sám rozhodl, kdy záblesk ukončit. Komunikace s fotoaparátem byla tedy omezena jen na X kontakt.

Jako příklad programového blesku je možné uvést zadní panel jednoho ze starších blesků Sunpak. Bylo třeba nastavit ISO citlivost (zde 400) a clonu (zde f/8). Po tomto nastavení blesk mechanicky označil rozsah vzdáleností, kde byl schopen automaticky regulovat expozici (zde od 4 do 30 stop, tj. asi 1,2 až 9 metrů). V tomto rozsahu dokázala elektronika regulovat směrné číslo blesku.


Zadní panel staršího blesku, kde se ručně nastavovala ISO citlivost a clonové číslo a blesk potom reguloval záblesk sám v označeném rozsahu.

TTL měření
Významný posun směrem k přesné expozici bleskem zaznamenaly až TTL blesky. Ty  měří potřenou sílu záblesku také během vlastní expozice, ale na základě světla skutečně prošlého objektivem fotoaparátu (TTL = Through The Lens). Měří tedy fotoaparát, ne blesk. Externí blesk však musí být velmi sofistikovaně elektronicky propojen s fotoaparátem, obvykle pomocí hot shoe patice, kterou si ale většina výrobců vytvořila po svém.

Filmové fotoaparáty měřily světlo odrazem od filmu, čili čidlo bylo nasměrováno proti filmu. Tím se měřilo jen světlo skutečně prošlé objektivem s respektem k ohnisku, cloně a dalšímu případnému příslušenství na objektivu - například filtrům. Jakmile senzor ve fotoaparátu ohlásil správné množství světla, blesk byl zhasnut. Fotoaparát současně získal úplnou kontrolu nad bleskem a vznikla funkce „expoziční kompenzace blesku“.


TTL měření poprvé oprostilo fotografy od jakéhokoliv nastavování. Bleskové světlo se měří až za objektivem a protože fotoaparát zná jak clonu, tak ISO, tak expozice bleskem může proběhnout zcela automaticky. Vzniká ale požadavek čilé elektronické komunikace mezi externím bleskem a fotoaparátem a tak začíná éra systémových blesků a problémy s jejich kompatibilitou.

  TTL měření s předbleskem

Všechny digitální fotoaparáty a tedy i DSLR používají metodu měření TTL, avšak obohatily ji o předblesk (pre-flash). V klasickém TTL měření se totiž bleskové světlo měří až během vlastní expozice snímku. Princip předblesku je v tom, že už po stisknutí spouště ale ještě před vlastní expozicí je vyslán slabý měřící záblesk, který má za úkol jasově zmapovat scénu a vypočítat správnou hodnotu hlavního záblesku. Blesk tak při každé expozici bleskne dvakrát.

Při synchronizaci blesku na 1. lamelu je předblesk tak blízko hlavnímu blesku, že uživatelé si dvojího záblesku ani nevšimnou. Přesto se výjimečně může stát, že předbesk donutí model mrknout a hlavní blesk potom vyfotografuje zavřené oči. S předbleskem mohou mít problém i fotografové zvířat. Předblesk také komplikuje snímky se synchronizací na 2. lamelu. I v tomto případě je totiž na začátku expozičního času vyslán měřící předblesk, který může objekty (zejména zvířata) na scéně ovlivnit. Není to ale žádné drama.

Jiný problém předblesku je, že spouští studiové blesky. Ty v režimu SLAVE pracují tak, že se spouští zábleskem řídícího světla - v tomto případě bleskem na fotoaparátu. Studiové blesky ale spustí již předblesk a při opravdové expozici potom studiové blesky chybí. Předblesk také komplikuje použití externích měřičů bleskového světla - tzv. flashmetrů. I přes tyto drobné nevýhody je ale TTL měření s předbleskem to nejlepší, co současná technika nabízí.

  Co je správná expozice bleskem

Naskýtá se otázka, co je to vlastně správná expozice bleskem. Je to v principu opět velmi jednoduché a koresponduje to s běžným měřením expozice podrobně popsaným v díle o běžné expozici. Správná intenzita záblesku je taková, která osvítí hlavní objekt tak, aby byl exponován na střední šedou. Jinými slovy - fotoaparát se snaží spočítat takovou sílu záblesku, aby bleskem osvětlený hlavní objekt v popředí byl středně šedý.

  Co ovlivňuje expozici bleskem

Nezávisle na metodě měření musí elektronika ve snaze určit správnou intenzitu záblesku vzít v úvahu mnoho faktorů. Přesné algoritmy měření a výpočtu expozice bleskem sice výrobci nezveřejňují, avšak na základě fyzikálních zákonů a logiky fotografie je možné nalézt ty základní:

  1. Nastavená clona na fotoaparátu

  2. Nastavené ISO na fotoaparátu

  3. Co je na snímku hlavní objekt, který je třeba správně exponovat bleskem

  4. Vzdálenost mezi bleskem a nalezeným hlavním objektem dle bodu 3

  5. Způsob difúze světla mezi bleskem a hlavním objektem

  6. Jak je nalezený hlavní objekt osvětlen stálým světlem

  7. Úroveň světla na pozadí tedy mimo nalezený hlavní objekt

  8. Expoziční kompenzace blesku
     

Za normálních okolností všechny tyto faktory vezme v úvahu automatika a vypočítá takovou intenzitu záblesku, která vede k správné expozici snímku. Častým předmětem nedorozumění fotografa a fotoaparátu však bývá zejména bod 3 a v přímé souvislosti s ním i body 4 a 5. Pro pokročilejší práci s bleskem je potom třeba chápat vliv všech faktorů a případné problémy nejen s expozicí předvídat a kompenzovat. Nyní k jednotlivým bodům:

  1. Nastavená clona na fotoaparátu.
    Uzavřená clona v objektivu (vysoká clonová čísla) brání nejen průchodu stálého světla, ale stejně i světlu od blesku a tak ji expoziční automatika blesku musí vzít v úvahu. Elektronika ale přesnou hodnotu nastavené clony zná a tak to není problém. Uzavřená clona ale nutí automatiku zvyšovat výkon blesku a tak zkracuje maximální dosah blesku, vybíjí baterie a zpomaluje regeneraci blesku.

  2. Nastavené ISO na fotoaparátu.
    Vyšší citlivost senzoru se logicky projeví jako vyšší citlivost jak na stálé světlo, tak i na světlo od blesku a tak ji expoziční automatika blesku musí vzít v úvahu. Vyšší citlivost umožní exponovat nižším výkonem blesku a tak prodlužuje dosah blesku, šetří baterie a zrychluje regeneraci blesku. Stoupá ale šum na snímku.

  3. Co je na snímku hlavní objekt, který je třeba správně exponovat bleskem.
    To je velký problém zejména při použití přímého blesku. Ten totiž dokáže v jednom snímku správně exponovat jen předměty v jedné vzdálenosti a tak určení toho, co je na snímku hlavní objekt, je zcela klíčové! Fotoaparát ale na rozdíl od lidí nechápe obsah scény a musí se spoléhat jen na informace, které poskytuje expoziční senzor během předblesku.
     


  4. Důležitost stanovení toho, co je hlavní objekt, si můžete snadno ověřit sami. Na tomto snímku dvou různě vzdálených květin v noci se fotoaparát rozhodl, že za hlavní objekt bude považovat ten bližší. To je totiž obvyklá strategie jak zabránit přeexpozici bleskem - za hlavní objekt se prohlásí ten nejbližší a tedy nejvíce osvětlen při měřícím předblesku.


    Pokud ale fotoaparát donutíte beze změny jeho polohy považovat za hlavní objekt ten vzdálenější, tak fotoaparát snadno zařídí jeho správnou expozici vyšším výkonem blesku, ale za cenu přeexponovaného popředí! Pamatujte, že přímým bleskem lze vždy exponovat dobře v jednom záběru jen v jedné vzdálenosti!

  5. Vzdálenost mezi bleskem a hlavním objektem.
    Podle fyzikálních zákonů intenzita světla blesku ubývá s druhou mocninou vzdálenosti a proto čím je hlavní objekt dále, tím silnější musí být výboj blesku. Proto výrobci do algoritmů pro stanovení expozice s bleskem zahrnují i vzdálenost k objektu známou po zaostření objektivu. Ne všechny objektivy jsou toho ale schopny (zejména starší typy tento údaj tělu fotoaparátu neposkytují) a tato informace je z principu neznámá při fotografování s bleskem odrazem, kdy délka dráhy světla blesku např. odrazem od strop nekoresponduje se zaostřenou vzdáleností.
     


  6. Přímým bleskem lze dobře exponovat v jednom záběru jen v jedné vzdálenosti. Některé fotoaparáty si proto při určování co je hlavní objekt pomáhají místem zaostření a vybraným zaostřovacím bodem. Na snímku ukázka takového algoritmu, kdy pouhou změnou zaostřovacího bodu (a tím místa zaostření beze změny polohy fotoaparátu) došla expoziční automatika blesku k dramaticky jiným závěrům!

  7. Způsob difúze světla mezi bleskem a hlavním objektem.
    Cesta jakou se blesk k hlavnímu objektu dostane a překážky na ní samozřejmě ovlivňují potřebné množství světla blesku. Vestavěné blesky jsou v drtivé většině přímé a tak má elektronika tuto úlohu zodpovězenou. Externí blesky však umožňují natáčení a sklápění bleskové hlavy a tím fotografování odrazem. Proto mají senzor, který informuje elektroniku, že blesková hlava není v přímé poloze a byla tedy pootočena či sklopena. Světlo měřícího předblesku však putuje stejnou cestou a tak se automaticky tento fakt zohlední.

  8. Jak je nalezený hlavní objekt osvětlen stálým světlem.
    Pokud fotografujete v úplné tmě nebo je úroveň stálého světla zanedbatelná, blesk má poměrně jednoduchou práci. Má dodat takové množství světla, aby hlavní objekt byl "ideálně" exponován, tedy v průměru středně šedý. Pokud je ovšem hlavní objekt osvětlen i stálým světlem, má blesk světlo jen přidat a to o to méně, o kolik je hlavní objekt více osvětlen stálým světlem.


  9. Podobné snímky nejsou pro automatiku blesku těžké. Tím, že se exponuje v úplně tmě a hlavní objekt je de facto plochý, tak určení síly záblesku bývá vcelku úspěšné. Problémy jsou ale se zaostřením a často s nedostatečným maximálním výkonem blesku.

  10. Úroveň světla na pozadí tedy mimo nalezený hlavní objekt.
    Pokud nefotografujete za tmy ale naopak například za jasného dne, blesk neslouží jako primární zdroj světla, ale jen jako přisvětlovací nástroj pro vykrytí stínů. Tomuto režimu se říká fill-in blesk, kdy světlo blesku jen zesvětluje stinné části hlavního objektu. A v takovém případě je třeba přidat světlo blesku citlivě, aby blesk příliš neovlivnil scénu. Proto výrobci při zjištění jasného světla na pozadí (od cca 8 EV výše) aplikují automatické snižování síly záblesku.


  11. Snímek exponovaný bez blesku, kdy bylo nutné exponovat podle oblohy, aby obloha zůstala sytá a barevná. Díky tomu je ale popředí zcela tmavé a to i přes to, že světla bylo na scéně stále poměrně dost. Příčinou je totiž vysoký kontrast, nikoliv absolutní nedostatek světla.
    1/15 sec, clona f/5.6, ISO 200 (8 EV)
     


    Stejný snímek ale s popředím přisvíceným bleskem. Obloha zůstala beze změny (viz pravá část histogramu), popředí se ale projasnilo (viz levá část histogramu ve srovnání s histogramem výše). To je princip fill-in režimu blesku, kdy blesk jen vykrývá stíny. Určit ale správnou sílu záblesku je oříšek - malé množství ponechá popředí příliš tmavé zatímco příliš silný záblesk vede k nepřirozeným fotografiím.
    1/15 sec, clona f/5.6, ISO 200 (stejné hodnoty jako výše) + blesk

  12. Expoziční kompenzace blesku.
    Většina fotoaparátů umožňuje uživateli ovlivňovat množství světla vyslaného bleskem - nejčastěji pomocí funkce expoziční kompenzace blesku (FEC). Hodnota nula vždy odpovídá názoru automatiky, hodnoty + znamenají více blesku a hodnoty - méně blesku. Vždy se však jako základ považuje názor automatiky pro každý snímek a expoziční kompenzace blesku se tak jen přičítá k názoru automatiky. U pokročilejších fotoaparátů je tato stupnice kalibrována v jednotkách EV, kdy kompenzace + 1 EV znamená dvojnásobné množství blesku, + 2 EV čtyřnásobné, - 1 EV poloviční atp.

Poměr světla z pozadí a světla blesku
Jednou z klíčových dovedností při fotografování s bleskem je schopnost vyvážit vhodným způsobem světlo z pozadí se světlem blesku. A zásadní vliv na vyvážení má expoziční čas. Expoziční čas totiž není nic jiného než doba, po jakou senzor sbírá světlo. U stalého světla (např. světlo Slunce) se s prodlužujícím expozičním časem lineárně zvětšuje množství nachytaného světla a proto se i snímky stávají světlejší. Avšak výboj blesku je velmi krátký (viz graf a tabulka) a proto se s prodlužujícím expozičním časem expozice od blesku nijak nemění. Jinými slovy - expoziční čas má vliv na expozici stálým světlem, nemá však žádný vliv na expozici způsobenou světlem blesku!


Expozice je množství světla nasbíraného v čase. S prodlužujícím se expozičním časem se expozice od stálého světla zvyšuje, kdežto od světla blesku zůstává neměnná. Expoziční čas proto nemá vliv na expozici bleskem.

Díky tomu, že expoziční čas nijak neovlivňuje expozici světlem od blesku, je možné vyvažovat oba druhy světel mezi sebou. Proto zkracujete-li expoziční čas (až do určité meze - viz dále), snímek tmavne a to zejména pozadí exponované jen stálým světlem, na které nemá blesk žádný vliv (např. ve vzdálenosti 100 metrů je světlo od blesku již zcela zanedbatelné). Naopak pokud expoziční čas prodlužujete, stálé světlo začíná mít na snímek vliv a zesvětluje se zejména pozadí, kde se opět blesk prakticky neprojeví. Na tomto principu je založeno použití blesku obvykle označované jako Slow sync. Clona a ISO citlivost ovlivňuje stálé světlo i světlo blesku zcela stejně a proto je na vyvažování použít nelze. Podrobně se vyvažování světla blesku s pozadím budeme věnovat v následujících článcích věnovaných strategii práce s bleskem v exteriéru a interiéru.

Výkon

Doba záblesku

1/1 (plný výkon)

1/1050 sec

1/2

1/1100 sec

1/4

1/2700 sec

1/8

1/5900 sec

1/16

1/10900 sec

1/32

1/17800 sec

Doby trvání záblesku podle nastaveného výkonu blesku tak, jak je uvádí Nikon u externího blesku SB-800.


  Shrnutí

  1. Blesk je velmi krátký výboj řádu 1/1000 vteřiny a proto v absolutní tmě získáte stejné výsledky při expozičním čase např. 1/100 vteřiny i 10 vteřin. Světlo blesku ovlivňuje síla záblesku, clona, ISO a vzdálenost.

  2. Ve vzdálenosti 15 metrů a více (u externích blesků 50 metrů a více) je prakticky možné světlo od blesku zcela zanedbat. Je již tak slabé, že se na snímku nijak neprojeví.

  3. Expozici stálým světlem ovlivňuje expoziční čas, clona a ISO. Vzdálenost nikoliv - stálé světlo (za předpokladu rovnoměrného osvětlení např. od Slunce) je místně neměnné.

  4. Změna clony či ISO citlivosti nijak nemění vzájemný poměr mezi světlem blesku a světlem na pozadí.

  5. Čím lze měnit vzájemný poměr mezi světlem blesku a světlem na pozadí je expoziční čas, vzdálenost a síla záblesku.


U podobných snímků pořízených s bleskem je nutné se vzájemným vyvážením světel zabývat. Automatika to jistě nějak zvládne, ale k realizaci konkrétního záměru obvykle nestačí. Zde se kýženého výsledku dosáhlo při expoziční kompenzaci blesku +1. Příčina "chyby automatiky" je příliš vysoká odrazivost cedule.
1/125 sec, f/4.5, ISO 200, blesk + 1 EV

  Expoziční kompenzace blesku (Flash Exposure Compensation, FEC)

I když popis měření expozice bleskem a všechny faktory, které toto měření ovlivňují, vypadají složitě, tak faktem zůstává, že jediný nástroj, který my fotografové můžeme v praxi ovlivnit, je expoziční kompenzace blesku (FEC, ). Tu mají všechny střední a lepší fotoaparáty. Je pomocí ní možné světlo blesku přidat nebo naopak ubrat neboli provést tzv. expoziční kompenzaci blesku. Hodnota 0 - tedy střed bez kompenzace - je hodnota stanovená automatikou a to pro každý snímek individuálně a tedy jinak.

  Uzamčení expozice blesku (Flash Exposure Lock, FEL)

Normálně určuje automatika vhodné množství bleskového světla těsně po domáčknutí spouště tedy před vlastním záběrem, aby vzala v úvahu aktuální stav scény. Někdy se ale může hodit stanovit expozici blesku podle jiného okamžiku či jiného místa scény. K tomu slouží funkce uzamčení expozice blesku (Flash Exposure Lock, FEL nebo Flash Value Lock, FVL), která umožňuje naměřit expozici, uzamknout jí (zapamatovat si jí) a po potřebné době teprve provést záběr.


Např. fotoaparáty Nikon mají jedno tlačítko označené AE-L/AF-L. V menu je potom možné mu přiřadit funkci FV-L, neboli po jeho stisku se potom provede změření expozice bleskem (předblesk) a uzamčení expozice bleskem.

  Bracketing blesku (Flash Exposure Bracketing, FEB)

Podobně jako u klasické expozice je bracketing blesku postup, kdy fotoaparát udělá automaticky více fotek s bleskem, každou s jiným nastavením výkonu blesku. Tím máte šanci si potom v PC vybrat tu, která je nejlepší. Fotoaparáty dělají obvykle 3 fotky - jednu exponovanou přesně podle automatiky blesku, druhou světlejší (více blesku) a třetí tmavší (méně blesku). Velikost změny je možné nastavit v jednotkách EV.

  Ruční expozice s bleskem

Řadu principů, podle kterých přemýšlí automatika blesku, je možné si uvědomit a ověřit při manuálním nastavení blesku. To umožňují externí blesky nejvyšší třídy. My se podíváme na manuální nastavení společně s funkcí stroboskop, což nám umožní uvědomit si spoustu faktů a souvislostí při práci s bleskem.


Pořídíte-li podobný snímek letící papírové vlašťovky, budete o vašem blesku a fotoaparátu vědět více, než leckterý profesionální fotograf.

Snímek byl pořízen digitální zrcadlovkou Canon s externím bleskem Canon Speedlite 580EX s aktivovanou funkcí stroboskop (MULTI), u které je nutné nastavit:

Na fotoaparátu

Na blesku

Expoziční čas

Zoom bleskové hlavy

ISO

Výkon blesku

Clona

Počet záblesků

Ohnisko

Frekvenci záblesků

Zaostření

 

Vyvážení bílé

 

Fotoaparát s bleskem byl upevněn na stativ a na objektivu bylo nastaveno ohnisko 28 mm, co se ukázalo pro podobný snímek jako praktické. Vlašťovka byla vypouštěna ve vzdálenosti 1,5 metru před objektivem, takže na tuto vzdálenost bylo ručně zaostřeno a AF byl vypnut. V manuálním režimu byla nastavena clona na f/5.6, čímž byla zajištěna i dostatečně velká hloubka ostrosti. ISO bylo nastaveno na 200, vyvážení bílé na blesk.

Nyní byl čas na nastavení blesku. Zoom bleskové hlavy (šíře pokrytí světlem blesku) byl manuálně nastaven na 28 mm v souladu s ohniskem objektivu. Při tomto pokrytí má blesk 580 EX směrné číslo 30, což je třeba najít v manuálu. Pro správnou expozici vlašťovky ve vzdálenosti 1,5 metru při cloně f/5.6 a ISO 200 je však třeba směrného čísla:

1,5 * 5,6 / 1,4 = 6

a tak byl na blesku nastaven výkon na 1/32 jeho maximálního výkonu, kdy dosáhne směrného čísla 5,3 - nejbližší k 6. Tento údaj je opět nejjednodušší najít v manuálu blesku.

Nyní zbývá počet záblesků, frekvence záblesků a expoziční čas na fotoaparátu. Pokusy bylo zjištěno, že let vlašťovky trvá asi 1,5 vteřiny. Expoziční čas byl tedy nastaven na 1,6 vteřiny, počet záblesků na 15 a frekvence záblesků taková, aby se všechny s rezervou vešly do času 1,6 vteřiny - tedy 10 Hz (10 záblesků za vteřinu).

Potom stačilo jen házet tolikrát, až let vlašťovky bude uspokojivý a podařilo se ho sesynchronizovat se spouští. Na vybraném snímku je vlašťovka 15x v souladu s počtem záblesků blesku a směrem vlevo tmavne a stává se průhlednější, což je způsobeno jejím letem mírně od fotoaparátu a tudíž ji blesk exponoval slaběji. Vzhledem k tomu, že bylo snímáno na zahradě v noci, tak na snímku na trávě je také vidět pokles světla blesku do dálky. Na závěr finální hodnoty:

Na fotoaparátu

Na blesku

Expoziční čas

1,6 sec

Režim MULTI

ISO

200

Zoom bleskové hlavy

28 mm

Clona

f/5.6

Výkon blesku

1/32

Ohnisko

28 mm

Počet záblesků

15

Ostření

manuálně na 1,5 m

Frekvence  záblesků

10 Hz

Vyvážení bílé

blesk

   

Zpět nahoru

Text a obrázky - copyright © 2012 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.