V souladu s předchozími články o expozici se stále
jedná o zdánlivě jednoduchý úkol, a sice nastavit expoziční čas, clonu a
ISO citlivost tak, aby snímek byl přesně podle představ fotografa. K
cíli lze dojít mnoha způsoby, přičemž je zásadní otázkou, kolik hodnot
necháte na libovůli fotoaparátu a kolik hodnot budete manuálně a vědomě
řídit.

Správná expozice je často klíčem k dobrému snímku. Expoziční režimy
současných fotoaparátů jsou k tomu více než dostatečným nástrojem.
f/22, 1 sec, ISO 100, ohnisko 20 mm

Ukázka voliče expozičních režimů na fotoaparátech Nikon a Canon.
Plná automatika
Plně automatický režim je většinou označen
AUTO či znaky
či
. Je přítomen snad na
všech fotoaparátech a znamená jediné - fotoaparát a jeho procesor
přebírá plnou vládu nad veškerým nastavením. Pro měření expozice je
většinou použita nějaká varianta maticového měření. Uživatel obvykle
může pouze volit kvalitu obrazu (rozlišení a/nebo JPG kompresi),
samospoušť, někdy ovládat blesk atp. Vše ostatní plně řídí automatika.

Plná automatika přebírá vládu (zeleně) nad všemi třemi veličinami
určujícími expozici plus řadou dalších parametrů fotografování.
Tento režim je samozřejmě oblíbený při fotografování
metodou "Namiř & zmačkni" a u běžných scén
vede k použitelnému výsledku. Pokud jste ale přečetli předchozí díly
seriálu o expozici tak již víte, s jak velkými kompromisy se automatika
musí potýkat. Nemá ani ponětí o síle světla kontra odrazivost
fotografovaných předmětů, pohybu předmětů, záměru fotografa atp.
A stále je třeba mít na paměti, že automatika se plně spoléhá na fakt,
že scéna je v průměru středně šedá!
Algoritmus "přemýšlení" plné automatiky je vcelku
jednoduchý a logický. Silně však závisí na konkrétním modelu fotoaparátu
a tak pro příklad uveďme jen hrubé obrysy obvyklé strategie plné
automatiky pro objektiv se světelností f/2.8:
Skoro tma |
Málo světla |
Středně světla |
Hodně světla |
f/2.8 (světelnost objektivu)
1/50 sec
ISO 400
Blesk |
f/4
1/50 sec
ISO 400
Blesk |
f/4
1/50 sec
ISO 200
Blesk ? |
Růst clonového čísla
Zkracování času
ISO 100
Blesk ? |
V situaci téměř úplné tmy automatika zcela
otevře clonu (využije světelnosti - zde příklad f/2.8), nastaví
rozumný čas, aby se snímek nerozhýbal (např. 1/50 sec), a zvýší
ISO na maximální rozumnou mez (400). Automaticky aktivuje
(vysune) blesk a osvítí si jím scénu.
Pokud blesk nestačí svým výkonem scénu
osvítit (např. kvůli vzdálenosti delší než cca 3-10 m), hodnoty
clony, času a ISO fotoaparát již nezmění, a tak takové scény často končí
podexponované. |
Strategie je podobná jako ve tmě, akorát
růst světla umožňuje mírně zvyšovat clonu a tím zvyšovat hloubku
ostrosti a ulehčovat ostřícímu systému. Některé fotoaparáty ale
ponechají světelnost a snižují ISO. Oboje má logiku. Scéna se
nadále přisvětluje bleskem. |
Při limitním množství světla stačí hodnoty
bezpečné clony (zde f/4) a bezpečného času (zde 1/50 sec) na
expozici snímku a je možné snížit i nepříjemně vysoké ISO. Blesk
se standardně již nepoužije.
Nadále ale může být blesk použit v případě,
že automatika dojde k závěru, že na scéně je protisvětlo,
vysoký kontrast scény, hluboké stíny či jakákoliv situace
vyžadující přisvícení. |
Při dostatku světla je možné snížit ISO na
minimum pro zabezpečení minimálního šumu, zvyšovat clonové číslo
a současně i zkracovat expoziční čas. Většina automatik zvyšuje
clonové číslo a zkracuje čas zhruba stejně.
Blesk opět může být použit v případě, že
automatika dojde k závěru protisvětla, vysokého kontrastu scény,
hlubokých stínů či jakékoliv situace vyžadující přisvícení. To
je důvod, proč fotoaparáty často "bleskají" i na plném slunci. |
Bohužel automatika vede často až k absurdním
výsledkům. Např. fotíte-li z ochozu na fotbalovém stadionu noční
slavnostní ceremoniál probíhající na ploše stadionu, tak automatika
použije blesk. Uvážíme-li, že jeho výkon stačí na cca 3-10 metrů, je
použití směšné. Přesto automatika dojde k závěru, že je málo světla a
tak je nutné použít blesk. Logické ale špatné. Podobně automatika
bleskem zničí atmosféru koncertů v zatemněných halách, fotky interiérů,
sklepení, oceanária, fotky přes sklo, noční snímky měst a ulic, západy
slunce atp.

Přesto že fotografovat s bleskem bylo v Lisabonském oceanáriu přísně
zakázáno, tak řada lidí blesk používala. Jejich automatika totiž
došla k závěru, že je málo světla a je třeba přisvítit. Blesk však
díky odrazu od skla scénu zcela znehodnotil. Správné řešení bylo
scénu jednou změřit, a protože světla bylo stále stejně, tak zjištěné
hodnoty nastavit v manuálním režimu ručně a blesk samozřejmě
vypnout. Potom se soustředit jen na kompozici a nerozhýbat snímek. 1/30 sec, f/3.5, ISO 800, ohnisko 24mm. Díky ISO
800 však snímky již vyžadovali mírné softwarové odšumění.
Automatika chybuje však nejen u blesku. Např. v
slabém světle nedokáže rozpoznat pohybující se objekty (sport v halách),
volí zbytečně dlouhý čas a objekty budou rozmazané. V silném světle
naopak volí zbytečně vysoké clonové číslo a tím zvýší hloubku ostrosti,
což je např. u portrétů nežádoucí. A tak dále.
Na obranu automatiky je nutné říct, že dnešní
sofistikované algoritmy jsou schopné již ledasco "uhádnout" a tak snímky
v běžných podmínkách vycházejí alespoň použitelné. Současně plná
automatika umožní fotografovat i naprostým laikům, kterým fotografie
jako řemeslo či koníček nic neříká. A to je dobře!
Plná automatika - scénické režimy
Pod souhrnným pojmem scénické režimy se myslí expozice pro různé druhy
scén většinou označované jasným piktogramem. Je to stále plná
automatika, ale vy jí pomáháte sdělením, o jaký druh scény se jedná.
Změny, které automatika díky této informaci provede, jsou často
dramatické a netýkají se jen expozice ale i řady dalších parametrů -
např. doostření, vyvážení bílé, tónování barev atp. Správné zadání scény
je tak klíčové. Přesné algoritmy se u různých výrobců či modelů
fotoaparátů mohou přirozeně lišit, přesný popis buď poskytne manuál nebo
internet nebo musíte některé věci prostě vyzkoušet. Uveďme pro příklad
hrubé algoritmy několika typických scén přítomných na většině
fotoaparátů:
 |
Portrét
Fotoaparát předpokládá hlavní objekt blízko (cca 1-5 metrů) a
tam preferuje ostření. Dále preferuje nízká clonová čísla a tím
malou hloubku ostrosti. Při zpracování obrazu se často méně
doostřuje (obrázky jsou měkčí) a barvy se upravují na jemné,
přirozené, zejména s důrazem na pleťovku. Fotoaparát neváhá
použít blesk a často volí automaticky i režim redukce červených
očí. Expoziční čas většinou nedovolí nastavit delší než cca
1/50 sec a tak se předchází případnému rozhýbání snímku.
|
 |
Krajina
Na rozdíl od portrétu, zde fotoaparát preferuje vyšší clonová
čísla a tím vyšší hloubku ostrosti. Obrázky jsou silně
doostřovány, je jim zvýšen kontrast a mnohem silněji se saturují
barvy s cílem dosáhnou vzhledu pohlednic. Blesk bývá zakázán -
jeho použití v krajině sice není v praxi vyloučené, ale není
typické.
|
 |
Sport
Fotoaparát logicky předpokládá akční a dynamické scény, takže
preferuje krátké expoziční časy, často bohužel na úkor vysokého
ISO. Automaticky také volí
kontinuální režim snímání (střílení snímků) a často též
kontinuální ostření (Servo). Blesk je někdy
zakázán - např. v halách se mnohdy nesmí ani používat.
|
 |
Makro
Fotoaparát předpokládá objekt velmi blízko a tak preferuje
ostření na krátké vzdálenosti. Většinou ostří pouze na střední
bod a neváhá použít blesk. Expoziční čas většinou nedovolí
nastavit delší než cca 1/50 sec a tak předchází případnému
rozhýbání snímku.
|
 |
Noční portrét
Tady fotoaparát předpokládá blízko stojící portrétovanou osobu
(podobně jako normální portrét) a za ní slabě osvětlené noční
město či krajinu. Použije blesk a snaží se vybalancovat světlo
blesku, které osvítí jen blízkou osobu (blesk nad cca 5 m je
neúčinný), a přirozené světlo krajiny či města v pozadí. Na
rozdíl od běžného portrétu se proto nebrání dlouhým expozičním
časům. Ty pak mohou např. v nočním městě dosahovat i několika
vteřin a tak stativ je často nutností.
|
 |
Bez blesku
V řadě případech automatika chybně použije blesk či jeho použití
je přímo zakázáno - často v muzeích, jeskyních, oceanáriích,
zoologických zahradách atd. Pro tyto případy se hodí tento
režim, který je plnou automatikou ale se zakázaným bleskem.
|
A řada dalších
režimů
Řada fotoaparátů - zejména kompaktních - se předhání v nabídce
scénických režimů. Často jich bývá i více než 10 a
liší se
již drobnostmi či různými efekty. Například Panasonic Lumix DMC-FX9
umožňuje zadat datum narození dítěte a potom ve scénickém režimu "Baby"
automaticky do obrázku klíčuje věk dítěte. V zásadě to není špatně - čím
přesněji se totiž automatice sdělí scéna a záměr, tím přesněji je
schopná snímek realizovat. Ve velkém počtu scénických režimů se ale
člověk snadno ztratí a potom chybuje. Rozumný kompromis je tedy žádoucí.
Na profesionálních fotoaparátech režim plné
automatiky ani scénické režimy nenajdete. Profesionálové je totiž stejně
vůbec nepoužívají a pracují stále v poloautomatickém či manuálním
režimu. To je totiž jediný způsob, jak mít fotografii zcela pod svojí
kontrolou.
Poloautomatické kreativní režimy
Ne všechny fotoaparáty jsou vybaveny poloautomatickými režimy a tak
jejich přítomnost většinou signalizuje fotoaparát vyšší třídy.
Poloautomatické režimy jsou obvykle označovány P, S, A, M nebo P, Tv,
Av, M, kde M značí již plně manuální režim. Režim P může chybět či být
spojen s plnou automatikou. Často také na voliči režimů bývá jen jeden
režim PSAM a zda se jedná o režim P, S, A či M se volí až v menu
fotoaparátu. To sice není moc praktické ale časté.
Poloautomatické režimy by se daly charakterizovat
slovy - automatika je rádce, některé hodnoty dokonce sama nastavuje a
tím šetří čas, nicméně za výsledek je zodpovědný fotograf. Dává tak
prostor pro své tvůrčí schopnosti a proto častý název těchto režimů -
kreativní režimy. Fotograf má svobodnou vůli cokoliv nastavit a také
plnou zodpovědnost. Vyvážené a férové.
Poloautomatický režim P
Režim P (často označovaný jako Program AE) je režim velmi podobný plné
automatice. Sám nastavuje expoziční čas i clonu ale zásadní rozdíl
oproti plné automatice je v tom, že v režimu P je možné volně nastavovat
všechny ostatní hodnoty a veličiny. Jedná se zejména o zapnutí/vypnutí
blesku, výběr zaostřovacího bodu, metodu měření expozice, expoziční
kompenzaci, vyvážení bílé a mnoho dalších.

Režim P automaticky řídí clonu a čas. ISO a řada dalších parametrů
se nastavuje ručně. Pozor však na funkci Auto-ISO.

Příklad strategie režimu P u fotoaparátů Canon s objektivem se
světelností f/4 a maximální clonou f/32. Z grafu vyplývá, že je-li
málo světla automatika reaguje pouze prodlužováním času (vlevo). Od
určité hladiny světla (bod u 1/60 sec) automatika zkracuje čas a
zvyšuje clonové číslo stejným dílem až narazí na maximální clonu
f/32 a dále reaguje pouze zkracováním času.
Auto-ISO
V režimu P se obvykle ručně nastavuje ISO citlivost a režim P jí
zachová. Na některých fotoaparátech však s povolenou funkcí
"Auto-ISO" režim P ovládá i ISO citlivost. Na to pozor, když snímáte
slabě osvětlené scény ze stativu a kvůli nízkému šumu jste záměrně
nastavili nízké ISO. Funkce Auto-ISO vám ho totiž sama přestaví na
vysoké hodnoty a znehodnotí snímek!
Posun programu (Flexible program, Program Shift
atd.)
Jedna z odlišností režimu P od plné automatiky je v možnosti
libovolně přepínat takové kombinace expozičního času a clony, které
zachovají stejnou expozici. V praxi totiž vede ke stejné expozici mnoho
dvojic clona/expoziční čas. Například dojde-li automatika k závěru, že
správná expozice je 1/100 sec při f/5.6, tak stejné expozice lze
dosáhnout kombinací třeba 1/80 sec při f/6.3 nebo 1/250 sec při f/3.5.
Změna světla způsobená změnou clony je tak kompenzována opačnou změnou
času. Posun programu umožňuje listovat v těchto dvojicích a vybrat si
tu, která odpovídá vašemu záměru. Clonou se určuje hloubka ostrosti,
kdežto čas se podřizuje pohybovému managementu. Bohužel ne všechny
fotoaparáty možnost posunu programu mají.
Expoziční kompenzace

Z minulého dílu věnovaného metodám měření expozice je zřejmé, že ne
vždy se automatika expozičně zcela trefí. Pak nastoupí potřeba expoziční
kompenzace neboli možnost upravit expozici oproti hodnotám zjištěných
automatikou. Světlo lze buď přidat a získat světlejší snímek (+EV) nebo
naopak ubrat a získat tmavší snímek (EV). Pokud v režimu P provedete
expoziční kompenzaci, fotoaparát bude upravovat hodnoty podle strategie
režimu P.

Režim P se dobře hodí na běžné scény za dostatku světla. Tam
automatika chybuje minimálně a případné chyby lze doladit expoziční
kompenzací nebo posunem programu. f/11, 1/160 sec, ISO 200, ohnisko
45 mm
Poloautomatický režim S (Tv)
V režimu S (Shutter) neboli Tv (Time Value) nastavíte pevně expoziční
čas a ISO, a automatika dopočítá clonu podle množství světla na scéně.
Tento režim je tedy výhodný, když potřebujete zafixovat čas - obvykle
kvůli pohybovému managementu. Jinými slovy potřebujete buď krátkým časem
(např. 1/500 sec) omezit nebezpečí rozhýbání snímku či zastavit pohyb
(sport) nebo naopak dlouhým časem (např. 2 sec) pohyb zdůraznit.

Režim S (Tv) automaticky řídí clonu. Ručně se nastavuje ISO a
expoziční čas. Pozor však na funkci Safety Shift a Auto-ISO.
Expoziční kompenzace v režimu S (Tv)

Požadujete-li světlejší/tmavší snímek a provede-li tedy expoziční
kompenzaci + či - EV, fotoaparát bude reagovat změnou clony. Kladná
kompenzace otevře clonu oproti automaticky zjištěné hodnotě a naopak
záporná kompenzace clonu přivře.

Expoziční čas 0.5 sec nastavený v režimu S (Tv) umožnil rozmazat
praménky vody stékající po skále a tak je silně zvýraznit. Clona
potom vyšla na f/10 při ISO 200. Plná automatika by na tento "trik"
nikdy nepřišla.
Auto-ISO a Safety Shift
Při nastavování času v režimu S (Tv) jste omezeni pouze nejkratším a
nejdelším možným časem. Současné přístroje běžně zvládají 1/1000 sec
(často i kratší časy), z druhé strany je možné exponovat obvykle i 30
vteřin. Nezapomeňte však na relativně omezený rozsah clonových čísel - z
jedné strany limitován světelností objektivu (např. f/2.8) z druhé
strany limitován nejmenším možným průměrem clony (obvykle f/8 u
kompaktů, až f/45 u DSLR).
Pokud nastavíte velmi krátký čas (např. 1/2000 sec)
a na scéně bude málo světla, tak automatika by potřebovala hodně otevřít
clonu a to často víc, než je limit světelnosti. Sice méně často ale
přesto může nastat i opačná situace, kdy nastavíte velmi dlouhý čas
(např. 30 vteřin) a automatika by potřebovala hodně zavřít clonu a to
víc, než je největší přípustné clonové číslo.Chování fotoaparátů se
potom může lišit:
-
Jedna strategie je zachovat vámi požadovaný čas
(např. 1/2000 sec), zachovat nastavené ISO a maximálně
otevřít/zavřít clonu. Snímek potom bude respektovat logiku režimu S
(Tv), ale bude podexponovaný či přeexponovaný.
-
Druhá strategie je zachovat nastavené ISO,
maximálně otevřít/zavřít clonu a prodloužit/zkrátit v rozporu s
logikou režimu S (Tv) expoziční čas tak, aby snímek byl dobře
exponován. Chvályhodné avšak často je fotograf překvapen dlouhým
expozičním časem a snímek rozhýbe. Toto chování zapíná funkce
pojmenovaná obvykle Safety Shift.
-
Třetí strategie je zachovat vámi požadovaný čas
(např. 1/2000 sec), maximálně otevřít/zavřít clonu a automaticky
zvýšit/snížit ISO. Snímek tak bude respektovat logiku režimu S (Tv),
bude dobře exponovaný ale hrozí že bude znehodnocen šumem. Takto se
fotoaparáty chovají mají-li aktivovanou funkci Auto-ISO.
Poloautomatický režim A (Av)
V režimu A (Aperture) neboli Av (Aperture Value) nastavíte pevně clonu i
ISO a automatika dopočítá expoziční čas podle množství světla na scéně.
Tento režim je tedy výhodný, když potřebujete řídit clonou hloubku
ostrosti. Malá clonová čísla (hodně otevřená clona) způsobí malou
hloubku ostrosti zatímco vysoká clonová čísla (malý průměr clony)
hloubku ostrosti zvyšují.

Režim A (Av) automaticky řídí expoziční čas. Ručně se nastavuje ISO
a clona. Pozor však na funkci Safety Shift a Auto-ISO.
Expoziční kompenzace v režimu A (Av)

Požadujete-li světlejší/tmavší snímek a provede-li expoziční kompenzaci
+ či - EV, fotoaparát bude reagovat změnou expozičního času. Kladná
kompenzace prodlouží čas oproti automaticky zjištěné hodnotě kdežto
záporná kompenzace ho zkrátí.

Ukázka vlivu clony na hloubku ostrosti. Vlevo clona f/3.5 vpravo
f/32.
Auto-ISO a Safety Shift
Podobně jako v předchozím případě se však automatika může dostat na
dolní či horní limit expozičního času. Tato situace nastává naštěstí
méně často, protože rozsah expozičních časů je mnohem širší oproti
rozsahu clon. Pokud ale tato situace přesto nastane, tak se fotoaparáty
chovají následovně:
-
Jedna strategie je zachovat vámi požadovanou
clonu, zachovat nastavené ISO a nastavit maximální/minimální
expoziční čas. Snímek potom bude respektovat logiku režimu A (Av),
ale bude podexponovaný/přeexponovaný.
-
Druhá strategie je zachovat nastavené ISO,
nastavit maximální/minimální expoziční čas a přizpůsobit scéně clonu
v rozporu s logikou režimu A (Av) tak, aby snímek byl dobře
exponován. Toto chování zapíná funkce obvykle pojmenovaná Safety
Shift.
-
Třetí strategie je zachovat vámi požadovanou
clonu, nastavit maximální/minimální expoziční čas a zvýšit/snížit
ISO. Snímek tak bude respektovat logiku režimu A (Av), bude dobře
exponovaný ale hrozí že bude znehodnocen šumem. Takto se fotoaparáty
chovají mají-li aktivovanou funkci Auto-ISO.
Plně manuální režim M
Plně manuální režim vám umožní převzít kontrolu na všemi veličinami
určujícími expozici, čili expozičním časem, clonou a ISO citlivostí.
Automatika je tak zcela vypnuta a nadále funguje jen jako rádce. V
hledáčku se obvykle dozvíte odchylku vámi nastavených hodnot od hodnot,
kterými by exponovala automatika.

Režim M umožňuje nastavit ručně všechny veličiny. Pozor však na
funkci Auto-ISO.
Expoziční kompenzace v tomto režimu nemá smysl -
není co kompenzovat - a tak v hledáčku se místo expoziční kompenzace
zobrazuje údaj o tom, jak moc (o kolik EV) se liší vámi nastavená
expozice od hodnot změřených automatikou.

Na místě obvykle ukazujícím hodnotu expoziční kompenzace se v režimu
M zobrazuje rozdíl mezi manuálně nastavenou expozicí a hodnotou
expozice změřenou automatikou. Zde je naznačen rozdíl -1 EV, čili
snímek bude podle názoru automatiky o 1 EV podexponován (tmavší). Je
to ale pouze názor automatiky - nic víc, nic míň.
V manuálním režimu je většinou možné též nastavit
expoziční čas B (Bulb). Znamená to, že závěrka bude otevřena a bude se
exponovat tak dlouho, jak dlouho bude stisknutá spoušť. Umožní to třeba
u nočních snímků exponovat velmi dlouhými časy (třeba 2 minuty). Je však
třeba vzít v úvahu šum
dlouhé expozice (Dark current noise) - šum způsobený jemnými
fluktuacemi elektronů uvnitř senzoru, který se u takto dlouhých expozicí
projeví vysokým šumem.

Tento snímek byl pořízen přes infračervený filtr, kde automatika
zcela selže. Chyba byla dokonce větší než maximální hodnota
expoziční kompenzace a tak manuální režim byl jediným řešením.
f/6.3, 2.5 sec, ISO 200, ohnisko 50 mm
Auto-ISO
I v manuálním režimu je třeba vzít v úvahu funkci Auto-ISO. Je-li
aktivována, tak fotoaparát automaticky ovládá ISO ve snaze smazat rozdíl
mezi ručně nastavenou hodnotou a domnělou optimální expozicí změřenou
automatikou. Pozor tedy, ať vám po pečlivě nastavené expozici v
manuálním režimu automatika svým ovládáním ISO neznehodnotí snímek!
Shrnutí expozičních režimů
Shrnutí práce jednotlivých expozičních režimů pro
drtivou většinu zrcadlovek ukazuje následující tabulka. V detailech se
mohou jednotlivé modely lišit, základ je ale u všech stejný.:
Expoziční režim |
ISO |
Expoziční čas |
Clonové číslo |
Blesk |
Plná
automatika |
AUTO |
AUTO |
AUTO |
AUTO |
Scénické
režimy |
AUTO |
AUTO |
AUTO |
AUTO |
P |
RUČNĚ AUTO
ISO |
AUTO +/- |
AUTO +/- |
RUČNĚ |
A (Av) |
RUČNĚ AUTO
ISO |
AUTO +/- |
RUČNĚ |
RUČNĚ |
S (Tv) |
RUČNĚ AUTO
ISO |
RUČNĚ |
AUTO +/- |
RUČNĚ |
M |
RUČNĚ AUTO
ISO |
RUČNĚ |
RUČNĚ |
RUČNĚ |
Bulb (B) |
RUČNĚ |
Doba držení
spouště |
RUČNĚ |
RUČNĚ |
Poznámky k tabulce:
-
Některé DSLR umožňují i v režimu plné
automatiky nastavovat ručně ISO, některé nikoliv.
-
AUTO ISO – viz text a poznámky u
jednotlivých režimů.
-
+/- označuje kde DSLR provádí
případnou expoziční kompenzaci.
-
U blesku AUTO znamená, že DSLR podle
svého rozhodnutí vyklopí a použije interní blesk. Externího blesku
se to netýká.
-
RUČNĚ znamená, že je-li blesk
vyklopen, bude použit, pokud není vyklopen, použit nebude.
Paměti expozičních režimů
Mnoho moderních DSLR má jednu nebo více pamětí
expozičních režimů často označených C (Custom) nebo U (User) atd. Logika
je taková, že do uvedené paměti uložíte kompletní nastavení fotoaparátu
(expoziční režim, kompenzaci expozice, kompenzaci expozice blesku,
formát snímku, celé nastavení menu atd.) a po zvolení odpovídající
paměti expozičního režimu toto celé nastavení jednoduše vyvoláte. To je
velmi praktické, protože to umožní dopředu si připravit expoziční
strategii pro různá místa scény (například obřadní místnost, nádvoří,
zahrada) a potom celé nastavení ve zlomku vteřiny kompletně z paměti
vyvolat. Co a jak konkrétně vaše DSLR ukládá do paměti je přirozeně
potřeba vyhledat v dokumentaci.
Expoziční bracketing (automatické posouvání
expozice, expoziční vějíř)
Bracketing je postup, kdy fotoaparát udělá automaticky více fotek
(obvykle 3), každou s jiným nastavením expozice. Tím máte šanci si potom
v PC vybrat tu, která je nejlepší. Fotoaparáty dělají obvykle 3 fotky,
jednu exponovanou přesně podle automatiky, druhou světlejší a třetí
tmavší. Velikost změny je možné nastavit v jednotkách EV (většinou max.
± 2 EV). Chování fotoaparátů při bracketingu je závislé na expozičním
režimu a má většinou stejnou logiku jako ručně prováděná expoziční
kompenzace.
Bracketing je dobrým nástrojem chcete-li mít
absolutní jistotu správně exponovaného snímku. Spotřebovává ale čas i
místo na kartě. Navíc po porozumění expozici, dynamickému rozsahu a
histogramu vašeho fotoaparátu zjistíte, že bracketing v praxi ani moc
nepotřebujete. |