Navigace v seriálu

Základy kompozice

Kompoziční prvky I.

Kompoziční prvky II.

Kompoziční prvky III.

Kompoziční pravidla I.

Kompoziční pravidla II.

Kompoziční pravidla III.

Kompoziční pravidla IV.

Kompoziční pravidla V.

Praktická kompozice

Kompoziční chyby

          Kompoziční pravidla II.

Jedním z důležitých prvků kompozice je schopnost fotografa řízeně upoutat pozornost na nějaký prvek, předmět či objekt neboli aplikovat dominanci hlavního objektu. Pomáhá to oku se zorientovat na snímku a soustředit pozornost diváka tam, kde to fotograf považoval za nejdůležitější.

  Dominance a podřízenost (Dominance and Subordination, Emphasis)

Dominance určitého prvku dává snímku čitelnost. Snímek bez hlavního motivu je jako zeď či bludiště, oko nemá nic na co by se soustředilo a podobné snímky působí zmateně, nezáživně, bez života, o ničem. Je proto mnoho důvodů zahrnout do kompozice i prvek dominance neboli upoutání pozornosti na hlavní objekt/objekty.


Klasický turistický snímek "jak to tam vypadalo". Dokumentární hodnotu samozřejmě má, ale kompozičně je zcela nesmyslný. Nemá hlavní objekt ani myšlenku, oko není vedeno záběrem, pozornost strhávají nesmyslné předměty, padají mu linie atd.

Kompozice může mít více hlavních objektů, ale jeden by měl být dominantní. Čím více hlavních objektů však snímek má, tím složitější je navigovat správně oko a zabránit jejich soupeření. Je tedy na místě určitá zdrženlivost a platí okřídlené "méně je mnohdy více". Bez ohledu na to který prvek je na snímku dominantní by neměl vázat veškerou pozornost. Dominance je sice důležitá, ale stále je třeba myslet na soulad a harmonii celku, kdy jednotlivé prvky snímku působí vždy společně. Pro zvládnutí tohoto úkolu je užitečné znát, co a jak přitahuje pozornost lidského oka.


Zde asi není pochyb o tom, co upoutá vaši pozornost. Na snímku je jen jeden hlavní motiv a je použita dominance kontrastem, barvou, izolací i rozpoznáním (viz dále) a proto je dojem tak silný.

Dominance kontrastem
Základní a asi nejběžnější metoda je použít k přitažení pozornosti kontrast. Ten může být dosažen jasem, barvou (použít můžete např. doplňkové barvy), texturou atp. Kontrastu je dosaženo, když se hlavní prvek výrazně odlišuje od zbytku snímku, což přeruší celkový dojem textury či negativního prostoru. Přitom jasový kontrast přitahuje naši pozornost nejvíce, čehož právě využívá černobílá fotografie. Avšak, obecně řečeno, naši pozornost přitahuje jakákoliv výjimečnost či menšina ve velké skupině.


Jeden jiný kruh uprostřed množiny podobných poutá velmi silně pozornost a není pochyb o tom, kterého si všimnete jako prvního. Dokonce vás možná napadne "Proč je jiný?". Tak totiž funguje náš mozek.


Vysoká jasová odlišnost kostelíka na pozadí textury vegetace a nebe (negativní prostor) bude jistě poutat vaší pozornost velmi silně. Oko si přirozeně bude kostelík prohlížet jako první a nejdéle.


Zde je kontrastu dosaženo barvou a všimněte si, jak silně oranžová bóje poutá pozornost na pozadí modré textury moře!


I zde je dominance dosaženo obrovským kontrastem, dokonce kontrastem převyšujícím možnosti digitálních senzorů. Černá je již proto bez kresby a vznikají tak siluety.

Dominance izolací
Dominance izolací je po kontrastu asi druhá nejčastěji používaná metoda ve fotografii. Je založena na faktu, že pokud objekt není členem skupiny jiných objektů a není ani blízko, tak velmi silně přitahuje pozornost určitým druhem napětí. Napětí je způsobeno podvědomými úvahami o vztahu objektu ke skupině a příčinách a důsledcích jeho osamocení či opuštění. Izolace lze dosáhnout snadno pomocí negativního prostoru, například rozostřeným pozadím - hloubkou ostrosti.


Dominance izolací je logickým důsledkem tendence mozku seskupovat na základě podobnosti. Pokud nějaký prvek vyhodnotí jako "mimo skupinu", váže jeho pozornost určitým druhem napětí.

Pokud je izolace nežádoucí či je vhodné její účinek oslabit, je nutné najít způsob, jak obsahově a logicky navázat osamocený prvek ke skupině. K tomu se často používají různé linie, stíny či cesty, které logicky i vizuálně vzájemně izolované objekty propojí. Použít lze i pohyb, naznačený směr či jen logický obsahový důsledek.


Včela na tomto snímku je izolovaná negativním prostorem (rozostřené pozadí) a proto bude poutat vaší pozornost. Logický vztah a vazba k druhému prvku, tj. květině pokryté texturou, je pro mozek zřejmá. Letí směrem k ní a jistě na ní přistane.


Na tomto snímku jsou dva dominantní izolované objekty a není pochyb o tom, že na ně mozek zaměří svoji pozornost. Nejsou ale nijak propojeny a nemají tak žádný přímý vztah - žádné měřítko či spojovací cestu. To je častá kompoziční chyba způsobená špatným stanovištěm, které tento efekt způsobilo. Přímo na scéně to ale často není vidět (!), protože vy v reálu vidíte mnohem větší část scény kolem sebe a proto vztah samozřejmě máte! Další malá chyba na snímku je těsný dotyk horního okraje pravé skály s horizontem.


Na tomto snímku lze snadno najít několik skupin vzájemně izolovaných objektů. Přesto lze mezi nimi bez problémů najít spojovací prvky i logický vztah. Vztahu pomohou např. i takové drobnosti, jako je spadané listí, větve a květy vpravo dole pod stromem.

Dominance dotykem
Dotykem se rozumí situace, kdy hrany dvou prvků se vzájemně dotýkají. V prostředí, kde převládají nedotýkající se předměty, cítí oko a mozek dotyk jako nepříjemný a má tendenci je od sebe oddělit. Dotyk proto váže pozornost a proto je možné jej opatrně použít jako prvek přitahující pozornost. Většinou ale vznikne na snímku omylem či náhodou a je tak častěji spíše kompoziční chybou než positivním kompozičním prvkem.


Sice to již není tak silný efekt jako u kontrastu či izolace, ale ani tady nebudete na pochybách co poutá vaši pozornost.


Dominance dotykem má hluboké psychologické příčiny a není na fotografiích využívána příliš často. Dobře provedena může mít ale velmi silný efekt - vzpomeňme například na film E.T. a jeho prst.

Nechtěná dominance dotykem je způsobena převážně nepozorností fotografa, který v hledáčku snímek špatně zarámoval, neprohlédl si pozorně celý záběr a těsného dotyku (dominance dotykem) si nevšiml. V náročné reportáži se to samozřejmě stane a snímek lze buď použít beze změny pro jeho akční hodnotu (zachycení okamžiku) nebo lze dotyk retušovat nebo se vybere jiný snímek ze série. V krajině a u snímků kde je na přípravu čas je to však zcela zbytečná chyba. Obvykle totiž stačí mírně změnit stanoviště, natočit fotoaparát, změnit snímací výšku atd.


Upoutání pozornosti dotykem se často bohužel projevuje spíše jako kompoziční chyba - tzv. těsný dotyk (kissing edges). Všimněte si, jak přitahuje pozornost a ruší dotyk nohy s okrajem snímku a stejně tak, i když již méně výrazně, dotyk vlevo dole.


U podobných snímků, na které je moře času, je nechtěný dotyk zbytečná chyba. Zde by stačilo mírně změnit snímací výšku. Naštěstí by tento dotyk šlo v PC snadno retušovat.


Zejména u snímků krajin atd. si dejte pozor, aby se nic zbytečně nedotklo okraje snímku ani nic snímek neopustilo a to i po případném zarámování, které část snímku zakryje!

Dominance liniemi
Poměrně jemná dominance může být dosažena konvergencemi linií nebo obecně jinými liniemi, které dovedou oko k hlavnímu objektu. Málokdy je však tato metoda použita jako jediná, obvykle je kombinována s jinými způsoby jak přitáhnout pozornost. Může se dokonce stát, že perspektivní sbíhání naopak odtahuje pozornost od hlavního objektu, potom je potřeba toto odtahování přebýt výraznou dominancí jiným způsobem.


Klasická ukázka sbíhání linií, které určuje směr čtení snímku a zakotvuje oko na vršek katedrály.


Ke směrování oka se dají velmi účinně použít stíny, které rády vytvoří nepravidelné linie navádějící oko.


Rovné, velké a prázdné linie také velmi účinně směrují oko, jsou však velmi rychlé. To znamená, že divák na nich stráví málo času a rychle snímek přečte.


Zakřivené, nepravidelné či přerušované linie (potok) vedou oko záběrem mnohem pomaleji, což je často žádoucí  - srovnejte oba obrázky.


U tohoto snímku, který jste již viděli, perspektiva oko od hlavního objektu (mušle) spíše odvádí. Dominance je však dosaženo barevným kontrastem a tvarem (viz dále).

Dominance tvarem (výjimečností)
Mozek má silnou tendenci rozlišovat mezi "rovným a zakřiveným". Reálné předměty samozřejmě v hojné míře mixují oba extrémy, ale výrazná převaha na jednu stranu porušená druhým typem vytvoří poměrně silnou dominanci. Například rovné a ostré stíny rády váží pozornost (jsou výjimečně rovné), což bývá ale velmi často spíše nežádoucí. Takové stíny produkuje například interní blesk či polední slunce. Pro omezení jejich dominance je nutné se pokusit jim snížit kontrast nebo ještě lépe hranu změnou kvality světla rozmazat (například použít blesk odrazem o strop, lidi portrétovat ve stínu atd.).


V tomto příkladu čtverec ve skupině kruhů váže vaší pozornost, protože jeho tvar je v kontextu zbytku obrazu neobvyklý.


Snímek plný rovných linií končí oblouky a kruhem a to logicky musí vázat vaší pozornost. Zde je dojem ještě umocněn dominancí dosaženou sbíháním linií.


Ve změti různých linií nemáte problém okamžitě nalézt otevřené pusy sumců, jejichž tvar je k liniím odlišný a spíše kruhový.


Všimněte si, jak silně váže nežádoucí pozornost rovný stín vržený kšiltem a již méně ale přesto rovné a ostré stíny na pozadí. Představte si jak by snímek bez těchto rušivých prvků získal. To je úskalí světla poledního slunce či interního blesku.

Dominance rozpoznáním
Protože je náš mozek silně naprogramován na samorozpoznání, tak lidské či antropomorfní znaky (člověku podobné) budou velmi silně vázat naši pozornost. A stačí přitom jen malá a vzdálená podobnost! Proto na snímcích zcela podvědomě a okamžitě okem zamíříte na obličej a zejména oči, a to i u zvířat, hmyzu atd. Je to podvědomá reakce, která se z obličeje a očí snaží vyčíst co si dotyčný myslí a co cítí  - zda je agresivní, přátelský, nemocný, veselý, lhostejný atd. Na podobném principu vznikly i oblíbené piktogramy , které, ať velmi jednoduché, silně a dobře representují naše emoce.


Je-li na snímku antropomorfní (člověku podobný) prvek, okamžitě ho rozpoznáte a bude vázat vaši pozornost.


Tento snímek jste již viděli, nyní ale poslouží ještě jednou jako ukázka perfektního rozpoznání tváře mezi kořeny. Co naplat, že tvář není skutečná a je to socha a tedy kámen. Stačí malá podobnost a mozek není ani vteřinu na pochybách.


Na podobném principu vznikla i "senzace", že na povrchu Marsu je vytvořena z písku lidská tvář. Snímek NASA ukazuje jak to vzniklo, představa některých je vidět v rohu. Stačí opravdu velmi malá podobnost a mozek okamžitě rozpozná i pouhý náznak!

Z důvodu silné fixace pohledu na oči je nutné za každou cenu udržovat na snímku oči ostré a to i u zvířat. Oči by měly být vždy nejostřejší část snímku, vše ostatní teoreticky může být již rozostřené. Nezaostřené oči jsou velký problém, výjimka může fungovat jen u dobře promyšleného záměru, kdy je naopak cílem strhnout pozornost od očí někam jinam (např. reklamní fotografie).


Na tomto snímku lze ukázat silnou tendenci podívat se do očí a číst z nich emoce i přesto, že se jedná o oko mravence. Přitom jeho emoce (pokud vůbec nějaké má) jsou nejspíše zcela jiné a je to tedy jen naše lidská interpretace snímku. Právě proto však oči musí být vždy 100% ostré.

  Závěr k dominanci a podřízenosti

V různé literatuře věnované zejména technikám kresby lze najít ještě jiné druhy dominancí (pohybem, složitostí, velikostí, paralelním či neparalelním uspořádáním atd.), případně dělení na dominance může být mírně odlišné (podle jiných hledisek). To ale není jádro věci. Jádro věci je si uvědomit, že něco jako dominance na snímku je a musí být a naučit se s tím více či méně intuitivně pracovat. Reálný snímek navíc obsahuje vždy více než jednu "čistou" dominanci a výsledku je vždy dosaženo komplexně. Tak tomu je i u našich příkladů, které ukazují převahu určitého druhu dominance na pozadí dalších. Zcela čisté dominance jednoho druhu je obtížné dosáhnout v reálném světě a nejjednodušší způsob je realizovat je graficky, což v některých případech rovněž používáme.

Zpět nahoru

Text a obrázky - copyright © 2012 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.