Kompoziční pravidla I.

Kompozicí se nemyslí nic složitějšího, než poskládání kompozičních prvků na snímek tak, aby celek působil harmonicky. Již slovo "působil" naznačuje, že se jedná o ryze subjektivní záležitost. Přesto se dají vysledovat některá obecněji platná pravidla, která ke splnění tohoto cíle napomohou. V tomto článku se zaměříme převážně na soulad a harmonii.

  Kompozice a emoce

Na celkový dojem ze snímku má přirozeně vliv mnoho faktorů. Přesto lze na většině fotografií vystopovat hlavní objekt nebo více hlavních objektů, tj. předmět či předměty zájmu, místo či místa přitahující pozornost. Cílem je potom navést pohled diváka ve vhodném pořadí, vhodném směru a ve vhodné rychlosti na tyto hlavní objekty. Celý proces musí být ale přirozený a nenásilný, jinak je divák zmatený a snímek ho nebaví.

Jinými slovy vhodná kompozice navede zrak na přirozené přečtení snímku. Konstrukce oka vybaveného žlutou skvrnou totiž neumožňuje naráz a podrobně vidět více než asi 1/4 cm² na běžnou čtecí vzdálenost. Běžná fotografie je však vždy větší, a tak divák ji musí postupně a po částech "přečíst". A kompozice obrazu v mnohém určí jak. Pokud fotograf nedokáže zaujmout diváka a vhodně ho navigovat po snímku, jeho zájem o fotografii rychle klesá či je dokonce předčasně ukončen a divák se od fotografie odvrací - nebaví ho, nezaujala ho.

Když stojíte na scéně a hledáte vhodný snímek, působí na vás mnoho faktorů. Co vidíte a cítíte je totiž ovlivněno nejen vizuálním stavem scény, ale i dalšími pocity - jaké je teplo, jaký fouká vítr, co a jak tam voní, co přitom slyšíte atd. Navíc, to co vidíte, je do značné míry ovlivněno tím, co vidět chcete, co je vaše mysl připravena vidět a v jakém jste celkovém rozpoložení a náladě.

Oprostit se od všech těchto "rušivých" vlivů je poměrně těžké a zcela dokonale pravděpodobně nemožné. Nicméně při snaze o cílenou kompozici snímku a při výcviku fotografického vidění je třeba zklidnit mysl a sledovat dění pokud možno bez silných vlastních emocí.

  Porušování pravidel

Nenechte se také mýlit tím, že čas od času je vidět snímek, který poruší všechny kompoziční pravidla a přesto jako celek působí harmonicky. To je samozřejmě mistrovská práce autora, který dokázal najít novou netradiční cestu a přitom harmonii neporušit. Bohužel mnohem častější jsou pokusy o porušení pravidel (což je snadné) ale současně s fatálním dopadem na harmonii snímku. Zkušenosti tak ukazují, že ta správná cesta vede přes hluboké pochopení pravidel kompozice, jejich respektování a pokoru před nimi, až k porušování "pouček". Opačně je cesta úspěšná bohužel jen výjimečně.

  Kompoziční pravidla

Jakmile uvidíte něco co vás zaujalo, je třeba začít přemýšlet, jak to co nejlépe dostat na fotografii. Přitom fotografie bude vždy oproti reálné scéně směšně malá, vynechá jeden rozměr prostoru, bude mít značné omezení barev a dynamického rozsahu, nebude ani vonět, ani šustit atd. Je proto třeba zvolit odpovídající metody jak izolovat hlavní objekt, jak na něj navést diváka a jak poskládat všechny prvky v hledáčku tak, aby výsledek co nejlépe předal pocit, který předat chceme. I když jsou následně popsány jednotlivá "pravidla" kompozice, tak tato pravidla nejsou vzájemně izolována, ale vždy působí jako celek. To je třeba mít stále na paměti, protože ryze technokratický přístup ke kompozici jen zřídka bývá účinný. Kompoziční pravidla tedy jsou:

• Soulad a harmonie (Unity, Harmony)

• Dominance a podřízenost

• Soudržnost

• Vyváženost

• Proporce a geometrie

• Positivní a negativní prostor

• Rytmus

• Chaos a jednoduchost

  Soulad a harmonie (Unity, Harmony)

Celkový soulad a harmonie všech prvků na snímku je vlastně vrcholným cílem kompozice. Jinými slovy harmonie zajišťuje, že prvky v obraze budou k sobě logicky patřit, mít k sobě vzájemný vztah, celkově vizuálně ladit a nebudou mezi sebou soupeřit o pozornost. V muzice se dá přirovnat k celkovému, vyváženému a harmonickému dojmu z písně. Ve vizuálním umění znamená takové uspořádání všech prvků v obraze, že celek působí harmonicky, esteticky, logicky i čitelně. Přitom je třeba vzít v úvahu jiné (výrazně menší) výrazové prvky fotografie vůči skutečnému světu. Proto lze kompozici finálně posuzovat až na snímku konkrétní velikosti a proto i dobrá kompozice na pohlednici 9x13 cm a na výstavní zvětšeninu 2x3 m bude jiná. Častým problémem mnoha snímků také je, že je tam zobrazeno příliš mnoho prvků a celek potom působí spíše jako disharmonie a chaos než jako lahodná harmonie.

Lidská mysl má tendenci pracovat podle určitých pravidel, které mohou snahu o vytvoření harmonie a souladu ohrozit. Jedním z pravidel fungování lidské mysli je snaha interpretovat svět kolem nás na základě objektů, které již dobře známe. Pokud takový dobře známý objekt (jeho tvar, velikost, barvu atd.) někde uvidíte a to klidně jen zčásti, pozměněný, pootočený atd., tak ho snadno okamžitě identifikujete. Pomáhá nám to přežít a zorientovat se v cizím prostředí, protože nové a neznámé předměty je snadné dát do vztahu k předmětům již známým a tím se rychle zorientovat. Na fotografii dělá mozek přirozeně totéž a tak najde i předměty, které autor vůbec nechtěl zachytit. Tím se snaha o harmonii a soulad může snadno narušit.

Dalším vypozorovaným pravidlem fungování lidské mysli je snaha předměty seskupovat a to buď na základě podobnosti (velikost, tvar, barva, jas), fyzické blízkosti, symetrie, podobného pohybu atd. A podobně jako tvary může být seskupován i negativní prostor. Takto vytvořené skupiny má člověk potom tendenci vnímat jako plány - popředí, střední plán, pozadí atd.

Jak dosáhnout souladu a harmonie
Dosáhnout celkového dojmu jednoty a harmonie není zcela samozřejmé a je třeba dát pozor na několik věcí:

• Jednotlivé prvky tvořící kompozici by spolu neměly soupeřit o pozornost.

• Hlavní téma (hlavní objekt) by měl komunikovat s divákem pokud možno co nejjasněji a nejpříměji.

• Snímek by měl vyvolávat dojem úplnosti (na snímku nic nechybí) a pořádku/systému.

Aby souladu a harmonie bylo dosaženo, je obvykle dobré mít v hlavě jasný plán, co chcete divákům sdělit. Mělo by to být vcelku jasné a divák by neměl být na pochybách. Častou chybou je snaha dát toho na fotografii co nejvíce, což tuto zásadu snadno poruší a snímek potom působí jako zmatek, byť ryze dokumentární hodnotu mít samozřejmě může.

Pokud hledáte co nejlepší ořez fotografie, tak souladu a harmonie je obvykle dosaženo tehdy, když na fotografii nic nepřebývá, nic nechybí a i kdyby jste tu svobodu měli, tak byste již nic nezměnili. Bude to možná znít kontraproduktivně, ale mějte současně na paměti, že zase až příliš velký soulad a harmonie může nudit a příliš nízká harmonie může vytvořit dojem chaosu.

Pokud máte pocit, že fotografie je hotová (po ořezu, úpravách, retuši atp.), nechte ji chvíli uležet a vraťte se k ní za pár dní. Bezprostřední emoce většinou pominout a hodnocení je objektivnější. Dobrý test také je ukázat snímek více lidem (přátelé, rodina atd.) a poslouchat jejich nezaujaté názory. Pokud se jejich dojmy v zásadě shodují, souladu bylo pravděpodobně dosaženo.