Kompozice a emoce
Na celkový dojem ze snímku má přirozeně vliv mnoho faktorů. Přesto lze na
většině fotografií vystopovat hlavní objekt nebo více hlavních objektů,
tj. předmět
či předměty zájmu, místo či místa přitahující pozornost. Cílem je potom navést pohled diváka ve
vhodném pořadí, vhodném směru a ve vhodné rychlosti na tyto hlavní objekty. Celý
proces musí být ale přirozený a nenásilný, jinak je divák zmatený a snímek ho
nebaví.

Někdy se autor fotografie snaží cosi dokumentárního sdělit a potom je
kompozice podřízena tomuto sdělení. Někdy se však jedná jen o "náladovku" a
potom kompozice jen podtrhuje emoce místa či okamžiku.
Jinými slovy vhodná kompozice navede zrak na přirozené přečtení snímku.
Konstrukce oka vybaveného žlutou skvrnou totiž neumožňuje naráz a podrobně vidět
více než asi 1/4 cm2 na běžnou čtecí vzdálenost. Běžná fotografie je
však vždy větší, a tak divák ji musí postupně a po částech "přečíst". A kompozice
obrazu v mnohém určí jak. Pokud fotograf nedokáže zaujmout diváka a vhodně ho
navigovat po snímku, jeho zájem o fotografii rychle klesá či je dokonce
předčasně ukončen a divák se od fotografie odvrací - nebaví ho, nezaujala ho.

Mnohdy na vás přímo na scéně působí vaše vlastní velmi silné emoce. Oprostit
se od nich, "přepnout mozek" a přemýšlet jak emoce, náladu a scénu nejlépe zachytit na
nedokonalé médium fotografie je těžké, ale účinné. Jde to také velmi dobře
nacvičit.
Když stojíte na scéně a hledáte vhodný snímek, působí na vás mnoho faktorů.
Co vidíte a cítíte je totiž ovlivněno nejen vizuálním stavem scény, ale i
dalšími pocity - jaké je teplo, jaký fouká vítr, co a jak tam voní, co přitom
slyšíte atd. Navíc, to co vidíte, je do značné míry ovlivněno tím, co vidět
chcete, co je vaše mysl připravena vidět a v jakém jste celkovém rozpoložení a
náladě.
Oprostit se od všech těchto "rušivých" vlivů je poměrně těžké a zcela
dokonale pravděpodobně nemožné. Nicméně při snaze o cílenou kompozici snímku a
při výcviku fotografického vidění je třeba zklidnit mysl a sledovat dění pokud
možno bez silných vlastních emocí.

Dobrou pomůckou pro dosažení harmonie a souladu je ořez. Vše, co je na
snímku zbytečné a mohlo by tedy jen trochu rušit, musí pryč. Ne nadarmo se
říká, že nůžky jsou nejlepší pomůckou fotografa (pořekadlo je přirozeně z
doby klasického filmu).
Porušování pravidel
Nenechte se také mýlit tím, že čas od času je vidět snímek, který poruší
všechny kompoziční pravidla a přesto jako celek působí harmonicky. To je
samozřejmě mistrovská práce autora, který dokázal najít novou netradiční cestu a
přitom harmonii neporušit. Bohužel mnohem častější jsou pokusy o porušení
pravidel (což je snadné) ale současně s fatálním dopadem na harmonii snímku.
Zkušenosti tak ukazují, že ta správná cesta vede přes hluboké pochopení pravidel
kompozice, jejich respektování a pokoru před nimi, až k porušování "pouček".
Opačně je cesta úspěšná bohužel jen výjimečně.

Tento snímek většinu kompozičních pravidel porušuje - středová kompozice,
rušivé prvky v obraze, neukončené prvky na okraji atd. Přesto však má své
kouzlo. Schválně - jak jej budete ryze subjektivně hodnotit Vy?
Kompoziční pravidla
Jakmile uvidíte něco co vás zaujalo, je třeba začít přemýšlet, jak to co
nejlépe dostat na fotografii. Přitom fotografie bude vždy oproti reálné scéně
směšně malá, vynechá jeden rozměr prostoru, bude mít značné omezení barev a
dynamického rozsahu, nebude ani vonět, ani šustit atd. Je proto třeba zvolit
odpovídající metody jak izolovat hlavní objekt, jak na něj navést diváka a jak
poskládat všechny prvky v hledáčku tak, aby výsledek co nejlépe předal pocit,
který předat chceme. I když jsou následně popsány jednotlivá "pravidla"
kompozice, tak tato pravidla nejsou vzájemně izolována, ale vždy působí jako
celek. To je třeba mít stále na paměti, protože ryze technokratický přístup ke
kompozici jen zřídka bývá účinný. Kompoziční pravidla tedy jsou:
Soulad a harmonie (Unity, Harmony)
Celkový soulad a harmonie všech prvků na snímku je vlastně vrcholným cílem
kompozice. Jinými slovy harmonie zajišťuje, že prvky v obraze budou k sobě
logicky patřit, mít k sobě vzájemný vztah, celkově vizuálně ladit a nebudou mezi
sebou soupeřit o pozornost. V muzice se
dá přirovnat k celkovému, vyváženému a harmonickému dojmu z písně. Ve
vizuálním umění znamená takové uspořádání všech prvků v obraze, že celek působí
harmonicky, esteticky, logicky i čitelně. Přitom je třeba vzít v úvahu jiné (výrazně
menší) výrazové prvky fotografie vůči skutečnému světu. Proto lze kompozici
finálně posuzovat až na snímku konkrétní velikosti a proto i dobrá kompozice na
pohlednici 9x13 cm a na výstavní zvětšeninu 2x3 m bude jiná. Častým
problémem mnoha snímků také je, že je tam zobrazeno příliš mnoho prvků a celek potom
působí spíše jako disharmonie a chaos než jako lahodná harmonie.

Plachetnice v povzdálí vyvažuje kompozici, protože snímek by bez ní
působil dole moc těžce a nezajímavě. Plachetnice současně dá snímku měřítko. U
podobných snímků se plachetnice snadno vyretušuje a tak je možné vyzkoušet i
jak by to vypadalo bez ní.
Lidská mysl má tendenci pracovat podle určitých pravidel, které mohou
snahu o vytvoření harmonie a souladu ohrozit. Jedním z pravidel fungování lidské
mysli je snaha interpretovat svět kolem nás na základě objektů, které již dobře
známe. Pokud takový dobře známý objekt (jeho tvar, velikost, barvu atd.) někde
uvidíte a to klidně jen zčásti, pozměněný, pootočený atd.,
tak ho snadno okamžitě identifikujete. Pomáhá nám to přežít a zorientovat se v cizím prostředí, protože
nové a neznámé předměty je snadné dát do vztahu k předmětům již známým a tím se
rychle zorientovat. Na fotografii dělá mozek přirozeně totéž a tak najde i
předměty, které autor vůbec nechtěl zachytit. Tím se snaha o harmonii a soulad
může snadno narušit.

Všimněte si, jak silnou máte tendenci vidět čtverec a kruh i přesto, že
žádný kruh ani čtverec na snímku ve skutečnosti nejsou. Důvod je ten, že mozek
podvědomě hledá pravidelné a známé obrazce, čímž se snaží zjednodušit si obraz pro
jeho pochopení.
Dalším vypozorovaným pravidlem fungování lidské mysli je snaha předměty
seskupovat a to buď na základě podobnosti (velikost, tvar, barva, jas), fyzické
blízkosti, symetrie, podobného pohybu atd. A podobně jako tvary může být
seskupován i negativní prostor. Takto vytvořené skupiny má člověk potom tendenci
vnímat jako plány - popředí, střední plán, pozadí atd.

Objekty vzájemně si podobné a blízké máme tendenci vnímat jako skupinu.
Podvědomě potom vyhodnocujeme vztah skupin vůči sobě, nikoliv jednotlivých
objektů/prvků.
Jak dosáhnout souladu a harmonie
Dosáhnout celkového dojmu jednoty a harmonie není zcela samozřejmé a je
třeba dát pozor na několik věcí:
-
Jednotlivé prvky tvořící kompozici by spolu neměly soupeřit o pozornost.
-
Hlavní téma (hlavní objekt) by měl komunikovat s divákem pokud možno co
nejjasněji a nejpříměji.
-
Snímek by měl vyvolávat dojem úplnosti (na snímku nic nechybí) a
pořádku/systému.
Aby souladu a harmonie bylo dosaženo, je obvykle dobré mít v hlavě jasný
plán, co chcete divákům sdělit. Mělo by to být vcelku jasné a divák by neměl být
na pochybách. Častou chybou je snaha dát toho na fotografii co nejvíce, což tuto
zásadu snadno poruší a snímek potom působí jako zmatek, byť ryze dokumentární
hodnotu mít samozřejmě může.

Někdy je opravdu těžké zachytit atmosféru místa jako celku a přitom toho na
snímek nedat příliš mnoho. Dobrým trikem může být dlouhá expozice (zde 1
vteřina), která přirozeně snímek změkčí a zjednoduší. Vyžaduje to ale stativ
a ve dne neutrální šedý filtr (ND filter).
Pokud hledáte co nejlepší ořez fotografie, tak souladu a harmonie je obvykle
dosaženo tehdy, když na fotografii nic nepřebývá, nic nechybí a i kdyby jste tu
svobodu měli, tak byste již nic nezměnili. Bude to možná znít kontraproduktivně,
ale mějte současně na paměti, že zase až příliš velký soulad a harmonie může nudit a
příliš nízká harmonie může vytvořit dojem chaosu.

Všimněte si, jak moc ruší turista, který se připletl do záběru. Z hlediska
kompozice je to další skupina známých tvarů, které váží pozornost a odvádějí ji od
hlavního objektu tj. vojáka. To je bohužel častý problém v turisticky hojně navštěvovaných
místech a potom nezbude, než pracná počítačová retuš. Všimněte si též, jak
sice mnohem méně ale přesto ruší i světlá hrana vrat vlevo. Je to opět prvek, který
zbytečně přitahuje pozornost a nemá na snímku žádný obsahový význam. Královský palác,
Bangkok, Thajsko.
Pokud máte pocit, že fotografie je hotová (po ořezu, úpravách, retuši atp.),
nechte ji chvíli uležet a vraťte se k ní za pár dní. Bezprostřední emoce
většinou pominout a hodnocení je objektivnější. Dobrý test také je ukázat snímek
více lidem (přátelé, rodina atd.) a poslouchat jejich nezaujaté názory. Pokud se
jejich dojmy v zásadě shodují, souladu bylo pravděpodobně dosaženo.

Další častá chyba - přímo ze středu hlavy vyrůstá okenice. Naštěstí je na správné
straně a tak jak směr pohledu mnicha tak lotosový květ ji částečně vyvažuje. Opět by
pomohla jen náročná počítačová retuš. Královský palác, Bangkok, Thajsko.
|