Navigace v seriálu

Základy kompozice

Kompoziční prvky I.

Kompoziční prvky II.

Kompoziční prvky III.

Kompoziční pravidla I.

Kompoziční pravidla II.

Kompoziční pravidla III.

Kompoziční pravidla IV.

Kompoziční pravidla V.

Praktická kompozice

Kompoziční chyby

          Kompoziční pravidla I.

Kompozicí se nemyslí nic složitějšího, než poskládání kompozičních prvků na snímek tak, aby celek působil harmonicky. Již slovo "působil" naznačuje, že se jedná o ryze subjektivní záležitost. Přesto se dají vysledovat některá obecněji platná pravidla, která ke splnění tohoto cíle napomohou. V tomto článku se zaměříme převážně na soulad a harmonii.

  Kompozice a emoce

Na celkový dojem ze snímku má přirozeně vliv mnoho faktorů. Přesto lze na většině fotografií vystopovat hlavní objekt nebo více hlavních objektů, tj. předmět či předměty zájmu, místo či místa přitahující pozornost. Cílem je potom navést pohled diváka ve vhodném pořadí, vhodném směru a ve vhodné rychlosti na tyto hlavní objekty. Celý proces musí být ale přirozený a nenásilný, jinak je divák zmatený a snímek ho nebaví.


Někdy se autor fotografie snaží cosi dokumentárního sdělit a potom je kompozice podřízena tomuto sdělení. Někdy se však jedná jen o "náladovku" a  potom kompozice jen podtrhuje emoce místa či okamžiku.

Jinými slovy vhodná kompozice navede zrak na přirozené přečtení snímku. Konstrukce oka vybaveného žlutou skvrnou totiž neumožňuje naráz a podrobně vidět více než asi 1/4 cm2 na běžnou čtecí vzdálenost. Běžná fotografie je však vždy větší, a tak divák ji musí postupně a po částech "přečíst". A kompozice obrazu v mnohém určí jak. Pokud fotograf nedokáže zaujmout diváka a vhodně ho navigovat po snímku, jeho zájem o fotografii rychle klesá či je dokonce předčasně ukončen a divák se od fotografie odvrací - nebaví ho, nezaujala ho.


Mnohdy na vás přímo na scéně působí vaše vlastní velmi silné emoce. Oprostit se od nich, "přepnout mozek" a přemýšlet jak emoce, náladu a scénu nejlépe zachytit na nedokonalé médium fotografie je těžké, ale účinné. Jde to také velmi dobře nacvičit.

Když stojíte na scéně a hledáte vhodný snímek, působí na vás mnoho faktorů. Co vidíte a cítíte je totiž ovlivněno nejen vizuálním stavem scény, ale i dalšími pocity - jaké je teplo, jaký fouká vítr, co a jak tam voní, co přitom slyšíte atd. Navíc, to co vidíte, je do značné míry ovlivněno tím, co vidět chcete, co je vaše mysl připravena vidět a v jakém jste celkovém rozpoložení a náladě.

Oprostit se od všech těchto "rušivých" vlivů je poměrně těžké a zcela dokonale pravděpodobně nemožné. Nicméně při snaze o cílenou kompozici snímku a při výcviku fotografického vidění je třeba zklidnit mysl a sledovat dění pokud možno bez silných vlastních emocí.


Dobrou pomůckou pro dosažení harmonie a souladu je ořez. Vše, co je na snímku zbytečné a mohlo by tedy jen trochu rušit, musí pryč. Ne nadarmo se říká, že nůžky jsou nejlepší pomůckou fotografa (pořekadlo je přirozeně z doby klasického filmu).

  Porušování pravidel

Nenechte se také mýlit tím, že čas od času je vidět snímek, který poruší všechny kompoziční pravidla a přesto jako celek působí harmonicky. To je samozřejmě mistrovská práce autora, který dokázal najít novou netradiční cestu a přitom harmonii neporušit. Bohužel mnohem častější jsou pokusy o porušení pravidel (což je snadné) ale současně s fatálním dopadem na harmonii snímku. Zkušenosti tak ukazují, že ta správná cesta vede přes hluboké pochopení pravidel kompozice, jejich respektování a pokoru před nimi, až k porušování "pouček". Opačně je cesta úspěšná bohužel jen výjimečně.


Tento snímek většinu kompozičních pravidel porušuje - středová kompozice, rušivé prvky v obraze, neukončené prvky na okraji atd. Přesto však má své kouzlo. Schválně - jak jej budete ryze subjektivně hodnotit Vy?

  Kompoziční pravidla

Jakmile uvidíte něco co vás zaujalo, je třeba začít přemýšlet, jak to co nejlépe dostat na fotografii. Přitom fotografie bude vždy oproti reálné scéně směšně malá, vynechá jeden rozměr prostoru, bude mít značné omezení barev a dynamického rozsahu, nebude ani vonět, ani šustit atd. Je proto třeba zvolit odpovídající metody jak izolovat hlavní objekt, jak na něj navést diváka a jak poskládat všechny prvky v hledáčku tak, aby výsledek co nejlépe předal pocit, který předat chceme. I když jsou následně popsány jednotlivá "pravidla" kompozice, tak tato pravidla nejsou vzájemně izolována, ale vždy působí jako celek. To je třeba mít stále na paměti, protože ryze technokratický přístup ke kompozici jen zřídka bývá účinný. Kompoziční pravidla tedy jsou:

  • Soulad a harmonie (Unity, Harmony)

  • Dominance a podřízenost

  • Soudržnost

  • Vyváženost

  • Proporce a geometrie

  • Positivní a negativní prostor

  • Rytmus

  • Chaos a jednoduchost

  Soulad a harmonie (Unity, Harmony)

Celkový soulad a harmonie všech prvků na snímku je vlastně vrcholným cílem kompozice. Jinými slovy harmonie zajišťuje, že prvky v obraze budou k sobě logicky patřit, mít k sobě vzájemný vztah, celkově vizuálně ladit a nebudou mezi sebou soupeřit o pozornost. V muzice se dá přirovnat k celkovému, vyváženému a harmonickému dojmu z písně. Ve vizuálním umění znamená takové uspořádání všech prvků v obraze, že celek působí harmonicky, esteticky, logicky i čitelně. Přitom je třeba vzít v úvahu jiné (výrazně menší) výrazové prvky fotografie vůči skutečnému světu. Proto lze kompozici finálně posuzovat až na snímku konkrétní velikosti a proto i dobrá kompozice na pohlednici 9x13 cm a na výstavní zvětšeninu 2x3 m bude jiná. Častým problémem mnoha snímků také je, že je tam zobrazeno příliš mnoho prvků a celek potom působí spíše jako disharmonie a chaos než jako lahodná harmonie.


Plachetnice v povzdálí vyvažuje kompozici, protože snímek by bez ní působil dole moc těžce a nezajímavě. Plachetnice současně dá snímku měřítko. U podobných snímků se plachetnice snadno vyretušuje a tak je možné vyzkoušet i jak by to vypadalo bez ní.

Lidská mysl má tendenci pracovat podle určitých pravidel, které mohou snahu o vytvoření harmonie a souladu ohrozit. Jedním z pravidel fungování lidské mysli je snaha interpretovat svět kolem nás na základě objektů, které již dobře známe. Pokud takový dobře známý objekt (jeho tvar, velikost, barvu atd.) někde uvidíte a to klidně jen zčásti, pozměněný, pootočený atd., tak ho snadno okamžitě identifikujete. Pomáhá nám to přežít a zorientovat se v cizím prostředí, protože nové a neznámé předměty je snadné dát do vztahu k předmětům již známým a tím se rychle zorientovat. Na fotografii dělá mozek přirozeně totéž a tak najde i předměty, které autor vůbec nechtěl zachytit. Tím se snaha o harmonii a soulad může snadno narušit.


Všimněte si, jak silnou máte tendenci vidět čtverec a kruh i přesto, že žádný kruh ani čtverec na snímku ve skutečnosti nejsou. Důvod je ten, že mozek podvědomě hledá pravidelné a známé obrazce, čímž se snaží zjednodušit si obraz pro jeho pochopení.

Dalším vypozorovaným pravidlem fungování lidské mysli je snaha předměty seskupovat a to buď na základě podobnosti (velikost, tvar, barva, jas), fyzické blízkosti, symetrie, podobného pohybu atd. A podobně jako tvary může být seskupován i negativní prostor. Takto vytvořené skupiny má člověk potom tendenci vnímat jako plány - popředí, střední plán, pozadí atd.


Objekty vzájemně si podobné a blízké máme tendenci vnímat jako skupinu. Podvědomě potom vyhodnocujeme vztah skupin vůči sobě, nikoliv jednotlivých objektů/prvků.

Jak dosáhnout souladu a harmonie
Dosáhnout celkového dojmu jednoty a harmonie není zcela samozřejmé a je třeba dát pozor na několik věcí:

  • Jednotlivé prvky tvořící kompozici by spolu neměly soupeřit o pozornost.

  • Hlavní téma (hlavní objekt) by měl komunikovat s divákem pokud možno co nejjasněji a nejpříměji.

  • Snímek by měl vyvolávat dojem úplnosti (na snímku nic nechybí) a pořádku/systému.

Aby souladu a harmonie bylo dosaženo, je obvykle dobré mít v hlavě jasný plán, co chcete divákům sdělit. Mělo by to být vcelku jasné a divák by neměl být na pochybách. Častou chybou je snaha dát toho na fotografii co nejvíce, což tuto zásadu snadno poruší a snímek potom působí jako zmatek, byť ryze dokumentární hodnotu mít samozřejmě může.


Někdy je opravdu těžké zachytit atmosféru místa jako celku a přitom toho na snímek nedat příliš mnoho. Dobrým trikem může být dlouhá expozice (zde 1 vteřina), která přirozeně snímek změkčí a zjednoduší. Vyžaduje to ale stativ a ve dne neutrální šedý filtr (ND filter).

Pokud hledáte co nejlepší ořez fotografie, tak souladu a harmonie je obvykle dosaženo tehdy, když na fotografii nic nepřebývá, nic nechybí a i kdyby jste tu svobodu měli, tak byste již nic nezměnili. Bude to možná znít kontraproduktivně, ale mějte současně na paměti, že zase až příliš velký soulad a harmonie může nudit a příliš nízká harmonie může vytvořit dojem chaosu.


Všimněte si, jak moc ruší turista, který se připletl do záběru. Z hlediska kompozice je to další skupina známých tvarů, které váží pozornost a odvádějí ji od hlavního objektu tj. vojáka. To je bohužel častý problém v turisticky hojně navštěvovaných místech a potom nezbude, než pracná počítačová retuš. Všimněte si též, jak sice mnohem méně ale přesto ruší i světlá hrana vrat vlevo. Je to opět prvek, který zbytečně přitahuje pozornost a nemá na snímku žádný obsahový význam. Královský palác, Bangkok, Thajsko.

Pokud máte pocit, že fotografie je hotová (po ořezu, úpravách, retuši atp.), nechte ji chvíli uležet a vraťte se k ní za pár dní. Bezprostřední emoce většinou pominout a hodnocení je objektivnější. Dobrý test také je ukázat snímek více lidem (přátelé, rodina atd.) a poslouchat jejich nezaujaté názory. Pokud se jejich dojmy v zásadě shodují, souladu bylo pravděpodobně dosaženo.


Další častá chyba - přímo ze středu hlavy vyrůstá okenice. Naštěstí je na správné straně a tak jak směr pohledu mnicha tak lotosový květ ji částečně vyvažuje. Opět by pomohla jen náročná počítačová retuš. Královský palác, Bangkok, Thajsko.

Zpět nahoru

Text a obrázky - copyright © 2012 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.