Rychlá navigace

Základy colorimetrie

Vyvážení bílé (white balance)

Barevný diagram

Gamut

ICC profil

Převod gamutů

sRGB

AdobeRGB

Representace barev v PC

  RGB model

  CMYK model

  LAB model

  HSB model

  Ukázky

Shrnutí

Komentáře čtenářů

 

          vnímání a zaznamenávání barev

K napsání tohoto článku jsem se odhodlal poté, co jsem prostudoval color management a základy colorometrie okolo programu Adobe Photoshop. Jako digitálně pracující fotograf jsem si teprve uvědomil, co to digitální fotografie znamená, co to je soubor RBG, co to je CMYK, co to je LAB a HSB a k čemu je to dobrý. Přesto, že kolem digitální fotografie vychází spousta článků a knih, o této problematice tam není ani slovo. Přitom alespoň povrchní orientace v této problematice může značně pomoci při následných úpravách a tisku fotografií nejen v programu Adobe Photoshop ale i v jiných. Článek je sice trochu teoretický ale ten kdo vydrží pochopí alespoň základy a možná trochu užasne nad tím, čemu my nedokonalí lidé říkáme barvy…

Právě barevnost některých fotografií je to, co lidské oko obdivuje. A přitom je barva ryze subjektivní vjem, kterému názvy a smysl dává teprve náš mozek. Canon EOS 10D, 1/160s, f/3.5, ISO400, saturace barev +2

  Základy colorimetrie

Již Isaac Newton řekl, že ve fyzice žádné barvy neexistují, ve fyzice existuje pouze spektrum. Barvy existují pouze v našich očích a v našem mozku. Typické spektrum nějakého záření je na obrázku vlevo, z čehož viditelná část (část na kterou je citlivé a tudíž ho vnímá lidské oko) je pouze částí tohoto spektra (cca od 400 do 700 nm). Na ose X je vlnová délka, na ose Y energie záření v každém bodě spektra.

Slunce (přirozený zdroj energie) vysílá poměrně široké spektrum světla (záření). Nicméně to co projde všemi vrstvami atmosféry je již dost zúžené spektrum (naštěstí pro lidi a vše živé protože plné spektrum Slunce by zabíjelo) a obsahuje od neviditelných dlouhých vlnových délek (infračervené světlo) přes viditelné světlo různých barev až po opět neviditelné ultrafialové světlo (to opaluje).

To co lidské oko vidí je většinou odražené světlo od předmětů a to co dává předmětu jeho charakteristickou barvu je právě jedinečná schopnost předmětu světlo odrážet či pohlcovat - neboli změnit spektrum dopadajícího světla na spektrum jiné - spektrum odraženého světla.

Pokud bychom chtěli zaznamenat (např. fotoaparátem nebo scannerem) a později reprodukovat (například monitorem nebo tiskárnou) obraz ve fyzikálním slova smyslu, museli bychom v každém bodě obrazu zaznamenat přesnou křivku jeho spektra dle obrázku nahoře. Omezíme-li se na lidské vnímání, stačilo by zaznamenávat tvar křivky v okem viditelné části spektra, přičemž rozlišení (maticový počet bodů obrazu) by mělo být srovnatelné s rozlišením oční sítnice, což je kolem 137 milionů pixelů! To je ale úkol pro současnou byť kosmickou technologii nezvládnutelný. Naštěstí existují postupy, jak s minimálními praktickými dopady úkol drasticky zjednodušit:

1. Nižší rozlišení
V praxi není nutné zaznamenávat obraz v rozlišení srovnatelném s lidskou sítnicí. Rozlišení se omezuje na známé megapixely u digitálních fotoaparátů, přičemž to vypadá, že běžný standard se ustálí někde mezi 4 až 7 megapixely. Po tomto zjednodušení tedy musíme zaznamenat tvar spektrální křivky "jenom" u každého z 4 až 7 milionů bodů.

 

2. Ořezání neviditelných částí spektra
O tom již byla řeč. V praxi není nutné zaznamenávat tvar křivky mimo viditelnou část. Mimo speciální fyzikální účely to nemá žádný praktický smysl.

3. Redukce na RGB
Stojí tedy před námi úkol pro určitý počet bodů - řekněme 6 milionů, které definují rozlišení obrazu - zaznamenat křivku viditelné části spektra. Zaznamenat obecnou křivku je téměř nemožné a tak i oko si trochu pomáhá. Obsahuje 3 druhy světlocitlivých buněk, jejichž citlivost hrubě odpovídá barvám červená, zelená a modrá (red, green, blue = RGB) a tak naše oko vidí vlastně "jenom" trojbarevně. Na základě vnímaných 3 barev a jejich poměru si dělá představu o celkové "barvě" objektu.

 

 

  Aby bílá bílá byla aneb vyvážení bílé (white balance)

Lidský mozek je silně tolerantní na bílou. Když pozorujete sníh brzo ráno řeknete, že je čistě bílý i když z fyzikálního hlediska je namodralý oproti barvě sněhu třeba v poledne. Pozice bílé barvy totiž závisí na barvě světla, které předmět osvětluje. Příčina tohoto nedorozumění je v tom, že mozek prostě "ví", že sníh je bílý a signály, které mu posílají oči, upraví na bílou i když oči posílají namodralou. Proto nelze jednoznačně říci co to je bílá. Vnímání bílé se mění v závislosti na tom, v jakém světle třeba sníh pozorujeme. Na chromaticity diagramu je naznačena pozice bílé přibližně v okolí X i Y = 0.35. Přesné určení bílé pro daný konkrétní případ znamená změřit barvu osvětlovacího světla a tu prohlásit za bílou (samozřejmě v rozumném rozsahu "okolo bílé"). V praxi se barva bílých zdrojů udává pomocí teploty záření černého tělesa - teploty na kterou musí být černé těleso zahřáto, aby zářilo právě tak barevně jak potřebujeme. Typické příklady jsou:

Žárovka

2.856 K

X a Y = 0.448 a 0.407

Přímé sluneční světlo

5.335 K

X a Y = 0.336 a 0.350

Zamračené nebe = D65

6.500 K

X a Y = 0.313 a 0.329

Pozn.: Znakem D65 je označena norma pro bílou podle CIE

 

Další podrobnosti o vyvážení bílé můžete vyhledat v článku Vyvážení bílé (white balance) na DSLR.

  Gamut

Rozsah barevného snímání (scanner/digitální fotoaparát) nebo barevné reprodukce (tiskárna, monitor) je označován jako "Gamut" nebo "Color space". Pro zařízení pracující na principu 3 barev RGB je gamut určen trojúhelníkem uvnitř barevného diagramu. Vrcholy trojúhelníka jsou definovány primárními barvami RGB použitých v daném konkrétním zařízení. Barvy které leží vně tohoto trojúhelníka nemohou být daným zařízením za žádných okolností snímány/reprodukovány. Jsou mimo barevný rozsah - out of gamut.

Ideální monitor by měl své fosfory blízko barev 450, 520 a 650nm. V takovém případě by pokryl největší barevný prostor v chromaticity diagramu. Bohužel takové fosfory neexistují. V praxi jsou fosfory vybírány i s přihlédnutím na jas, životnost, cenu a nízkou toxicitu. Všechny tyto faktory samozřejmě komplikují výběr "ideálních" fosforů.

Tiskárny, které pracují na principu míchání čtyř barev CMYK (cyan-nachová, magenta-purpurová, yellow-žlutá, black-černá) nebo dokonce šesti barev CMpMYpCK (cyan-nachová, magenta-purpurová, photo magenta-světle purpurová, yellow-žlutá, photo cyan-světle nachová, black-černá) mají komplikovanější tvar gamutu a navíc se gamut mění s jasem. Velmi tmavé a světlé barvy mají menší gamut než středně syté barvy. Obecně ale platí, že CMYK gamut tiskáren je menší než RGB gamut monitorů.

 
Barevný (chromaticity) diagram
Aby se dala zkombinovat libovolná barva (spektrální křivka) vnímaná lidským okem, tak mezinárodní organizace CIE (Commission Internationale de L'Éclairage) definovala imaginární barvy (spektrální křivky) "červená (red)", "zelená (green)" a "modrá (blue)", jejichž kombinací lze přibližně obsáhnout celý rozsah lidského barevného vidění. Tyto definované imaginární barvy (spektra) mají kuriózní vlastnost. Občas je nutné používat i jejich záporné hodnoty (barvy odečítat) a barvy tak občas dosahují negativní energie a jsou tedy fyzikálně (např. na monitoru) nerealizovatelné. Křivky uvedené na obrázku níže jsou získané experimentálně srovnávacím pozorováním rozdělené obrazovky a nazývají se "Color Matching Functions for the Standard Colorimetric Observer":

Příklad - 450nm monochromatické světlo může být složeno z:
        xŻ = 0.34
        yŻ = 0.04
        zŻ = 1.77

Čísla X, Y a Z pomocí nichž se udávají hodnoty 3 křivek "Color Matching Functions" jedinečně popisují barvu objektu. 2 objekty mající stejné hodnoty X, Y a Z budou mít stejnou barvu při pozorování za stejných podmínek (ve stejném světle). Pokud chceme vyjádřit jenom barvu a nezajímá nás jas (množství světla = X+Y+Z), lze čísla X, Y a Z jednoduše normalizovat a tím z nich jas odstranit:

    Xnorm = X / (X+Y+Z)
    Ynorm = Y / (X+Y+Z)
    Znorm = Z / (X+Y+Z)

Odstraněním jasu se Znorm stane nadbytečné a lze ho vyjádřit pomocí ostatních dvou jako:

    Znorm = 1- Xnorm - Ynorm

a tím je možné vyjádřit barvu (bez jasu) pouze pomocí 2 proměnných X a Y, které mohou definovat bod v rovině - tzv. Chromaticity Diagram.

Barvy v diagramech nejsou přesné, protože žádný monitor ani tiskárna nedokáže přesně reprodukovat plný barevný rozsah Chromaticity Diagramu. Ale obrázek dává základní přehled o barevném uspořádání. Barevná "podkova" začíná na 420nm vlevo dole, otáčí se kolem 520nm ke svému konci kolem 680nm. Podél hraniční čáry jsou zobrazeny čisté spektrální barvy. Celý barevný rozsah lidského vidění leží uvnitř tohoto diagramu.

 

  ICC profil

Představte si praktickou situaci. Vrátíte se z dovolené u moře a nabídnete se, že vytvoříte fotoalbum. Sejdou se Vám soubory ze 3 digitálních fotoaparátů a několik klasických fotografií, které naskenujete. Každý digitální fotoaparát i scanner má jiné RGB senzory a proto při prohlížení fotek má každá trochu jinou barvu. Pokud Vám nevadí, že pleť Vašich přátel se mění od zelené až po modrou a moře má na každé fotografii jiný odstín, nemáte žádný problém. Pokud Vám to vadí, čtěte dále.

Barevná odezva a barevný prostor (gamut) zařízení jsou uloženy v tzv. ICC profilech, což jsou soubory s příponou "*.icc" nebo "*.icm". ICC profil je v podstatě tabulka, která převádí RGB čísla, např. (16,128,255) na barvy vyjádřené pomocí nezávislého a normalizovaného barevného prostoru podle CIE. Tento nezávislý prostor se nazývá "Profile Connection Space (PCS)" nebo "CIE-XYZ" nebo "CIELAB". ICC profily mohou obsahovat i další data, např. gamma. ICC profil může být také přidán k obrazovému souboru (JPEG, TIFF, BMP) a tak i při přenosu na jiný počítač dojde k předání informace o tom, co je myšleno čísly RGB. Potkají-li se 2 rozdílné barevné prostory (např. mezi digitálním fotoaparátem a monitorem) dojde k překladu či přemapování barev. Překlad provádí program, kterému se říká "Color Matching Module" nebo "Color Matching Method" (CMM), častěji však "Color Engine". Překlad je řízen vstupním profilem (např. fotoaparát) a výstupním profilem (např. monitor), oba profily jsou vztaženy k referenčnímu PCS. Program však nepřevání barvy do PCS a zpět. Tím by došlo k zbytečné degradaci kvality. Převod se provádí přímo mezi vstupem a výstupem s využitím matematických referencí vůči PCS.

  Převod gamutů

Potkají-li se 2 zařízení, jejichž gamut je díky k nim příslušejícím souborům ICC nebo ICM znám, je potřeba provést převod gamutů (gamut mapping). Cílem je nějakým rozumným způsobem zvládnout situaci, kdy ve zdrojovém souboru (např. *.jpg soubor z digitálního fotoaparátu) jsou barvy, které výstupní zařízení (např. tiskárna) neumí (nejsou v jejím gamutu). Převod gamutů se provádí jednou ze čtyř možných metod (algoritmů):

Perceptual
Také nazýván Picture nebo Maintain Full Gamut, který je doporučen zejména pro fotografie. Jeho princip je v tom, že cílový gamut je plynule rozšířen nebo naopak komprimován s cílem udržet co možná nejvěrnější celkový dojem. Málo saturované barvy jsou změněny jen velmi málo. Více saturované barvy uvnitř obou gamutů se mohou změnit, aby vznikl prostor (rozsah) pro saturované barvy mimo rozsah cílového gamutu. Snahou tohoto algoritmu je maximálně zachovat vizuální vztahy mezi barvami způsobem, který je vnímán jako přirozený lidským okem, ačkoliv samotné barevné hodnoty se mohou změnit. Proto je nejlepší pro fotografie.

Absolute Colorimetric
Též nazýván Match nebo Perserve Identical Colors. Nechá nezměněné barvy, které spadají do cílového gamutu. Barvy mimo cílový gamut jsou převáděny tak, že se snaží zachovat přesné barvy na úkor zachování vztahů mezi barvami. Dvě barvy, které jsou rozdílné ve zdrojovém gamutu, se tím mohou mapovat na stejnou barvu v cílovém gamutu. Absolutní kolorimetrický algoritmus může být přesnější, pokud ICC profil obrazu obsahuje správné informace o bílém bodu (extrémních světlech). Zpětný převod není možný. Je nevhodný pro fotografie.

Relative Colorimetric
Též nazýván Proof nebo Perserve Identical Color and White Point. Tento algoritmus je identický s absolutním kolorimetrickým, kromě následujícího rozdílu - relativní kolorimetrický porovnává bílý bod zdrojového gamutu s bílým bodem cílového gamutu a podle toho posune všechny barvy. Ačkoliv tradičně byl pro fotografie nejběžnější volbou perceptuální algoritmus, může být relativní kolorimetrický s vybranou volbou "Použít kompenzaci černého bodu" lepší volbou pro zachování vztahů mezi barvami bez obětování přesnosti barev. Zpětný převod není možný.

Saturation
Též nazýván Graphic nebo Preserve Saturation. Snaží se vytvořit živé barvy na úkor přesnosti barev. Zdrojový gamut se přizpůsobí do cílového gamutu, ale místo odstínu se zachová relativní sytost, takže při převodu do menšího gamutu se mohou odstíny posunout. Je vhodný pro obchodní grafiky, kde přesné vztahy mezi barvami nejsou tak důležité, jako dosažení jasných, sytých barev. Je nevhodný pro fotografie.

sRGB

Na obrázku je příklad barevného prostoru (gamutu) běžného monitoru, který se společně s bílou o teplotě 6.500 K a nastavením gama na 2.2 stal de facto standardem s názvem sRGB pro Internet a Windows.

AdobeRGB

Většina DSLR umožňuje v menu nastavit, zda se fotografie snímá a ukládá na kartu v gamutu sRGB nebo AdobeRGB. I když AdobeRGB nabízí větší barevné rozpětí zejména v oblasti zelené, je potřeba postupovat obezřetně. Žádná běžná tiskárna, monitor ani minilab není schopen AdobeRGB zobrazit či vytisknout, takže stejně budou vaše data převádět do sRGB. Pokud ale do JPG či TIFF souboru nevložíte ICC profil AdobeRGB nebudou ani tušit, že vaše data jsou AdobeRGB a výsledkem bude mdlá a nebarevná fotka. Fotky navíc nejdou běžně zobrazovat na monitoru PC (jsou mdlé a nebarevné), protože běžné prohlížecí softwary AdobeRGB ignorují a vždy použijí sRGB a to i když je ICC profil vložen.


  Representace barev v počítači
 

RGB model

Pro účely ukládání barevných obrazů v počítačích se nejčastěji používá model RGB. Ostatní modely jako CMYK, LAB, HSB nejsou tak časté. Model RGB vlastně znamená barevný prostor (gamut) určený vrcholy trojúhelníka s barvami Red (červená), Green (zelená) a Blue (modrá). Každá barva je vyjádřena 8 bity, tedy rozsahem 0-255. Popis barvy 1 bodu obrazu tedy vyžaduje 3x8=24 bitů. Čistá červená je (255,0,0); čistá zelená je (0,255,0); čistá modrá je (0,0,255); černá je (0,0,0), bílá (255,255,255) a 18% střední šedá (127,127,127). Ale co to znamená čistá červená, zelená a modrá? Pokud máte soubor pouze s hodnotami barev a na začátku souboru chybí informace o tom, co je myšleno červenou, zelenou a modrou, jste uvedeni ve zmatek. Nevíte, s jakými senzory byl soubor pořízen a jaké fosfory se pro jeho zobrazení předpokládají. Žádný skutečný standard na to neexistuje. V praxi ale i takový soubor bez problémů zobrazíte na Vašem monitoru a s Vašimi fosfory a pokud chybí informace o fosforech v souboru, Windows použijí standard sRGB. Protože ale barevnost fosforů Vašeho monitoru určitě není shodná s barevnou citlivostí senzorů zařízení, na kterém byl soubor pořízen, dojde k barevnému posunu. Změny nejsou dramatické, jsou však viditelné a například na barvě pleti značně nepříjemné.

RGB je aditivní způsob popisu barev kdy se předpokládá, že základní stav (vypnutý monitor) je černý a přidáváním a mícháním světla se dosahuje různých barev až po bílou. Více zde.

CMYK model

CMYK je subtractivní (odčítací) zobrazení barev, kdy se světlo ubírá až do černé. Princip je v tom, že papír je bílý a postupným přidáváním (mícháním) barev, které světlo pohlcují (odčítáním světla), je možné dosáhnout až barvy černé, kdy C, M i Y=255. V praxi je míchání černé z CMY inkoustů u inkoustových tiskáren nehospodárné, takže se používá ještě černý inkoust (blacK), který pomáhá ztmavovat barvy. Více opět zde.

LAB model

LAB model volí jinou strategii pro popis barev. Podobně jako RGB i CMYK model potřebuje 3 veličiny pro popis barvy (u CMYK modelu nepočítáme blacK, který je v CMYK modelu zejména pro šetření inkoustu), ale dává jim jiný význam. Složka L je Luminance s hodnotami od 0 do 100% (0% = černá, 100% = bílá). Popisuje tedy jas bodu. Složby a a b popisují barvu bodu, a = červeno/zelená a b = modro/žlutá. LAB model je nezávislý na zařízení.

    Luminance = 25%     Luminance = 50%     Luminance = 75%

 
Praktické využití LAB modelu je při doostřování fotky ve Photoshopu. Před ostřením se fotka převede do LAB modelu a potom se doostří pouze L složka. Tím se vlastně doostřuju pouze jasový kanál fotky a nikoliv barvy, což redukuje vznik nepěkných barevných artefaktů na hranách při doostřování.

 

 

HSB model

HSB model používá opět 3 veličiny a sice:

  • Hue (odstín) ve ° od 0° do 360° popisuje barvu na okraji chromaticity diagramu na tzv. barevném kole č

  • Saturation (sytost barvy) v % od 0% (bod je šedý podle Brightness a zcela bez barvy) do 100% (bod je barevný zcela podle Hue)

  • Brightness (jas) - popisuje černobílý jas bodu od černé po bílou

 


Hue (odstín) popisuje barvu ve stupních 0-360° na tzv. barevném kole.

 

Ukázky

Ukázka původní fotografie v sRGB.
Ukázka fotografie v CMYK náhledu (Photoshop Ctrl-Y). Změny nejsou dramatické, ale jsou vidět. Z původně zářivých barev jsou barvy více mdlé
(i když vzhledem k velikosti obrázku a drastické JPG kompresi kvůli Internetu toho moc asi neuvidíte - zkuste sami ve Photoshopu).
Photoshop umí tzv. Gamut Warning (Shft-Ctrl-Y), neboli barvou šedou vám označí místa, kde dojde k barevnému posunu vlivem rozdílných gamutů RGB a CMYK.

 

Photoshop je opravdu geniální nástroj a umožňuje vám jak odečítat z obrázku, tak zadávat barvy ve všech možných barevných modelech: 1=HSB model, 2=LAB model, 3=RGB model, 4=CMYK model, 5=HTML čísla barev pro Internet.
Pracovat umí s obrázky uloženými v modelem RGB, CMYK a LAB.

 

  Shrnutí

  1. Když otevřete JPG fotografii ve Photoshopu, Photoshop se automaticky dívá, jestli je v JPG souboru také přítomen ICC profil s definicí základních barev, vůči kterým je celý soubor vztažen.

  2. Když tam ICC profil nenajde, automaticky předpokládá implicitní nastavení sRGB.

  3. Byla-li fotografie v JPG souboru pořízena s odlišnou definicí základních barev než je sRGB (například v AdobeRGB) a nesdělíte-li tuto informaci Photoshopu, dojde k barevnému posunu. Digitální fotoaparáty totiž většinou do fotografií ICC profil nedávají!

  4. Je téměř 100%, že gamut vašeho monitoru nesouhlasí s gamutem vašeho digitálního fotoaparátu.

  5. Při tisku fotografie z JPG souboru lze předpokládat, že vaše tiskárna je nainstalována ve Windows správně a že součástí instalace byl i její ICC profil. Při tisku se vás akorát Photoshop zeptá, jestli chcete nechat převod gamutů na driveru tiskárny (standardně) nebo jestli ho má provést Photoshop a jaký algoritmus převodu gamutů si přejete.

  6. Když otevřete soubor bez ICC profilu např. ve Photoshopu, Photoshop vám umožní k němu dodatečně ICC profil přiřadit (volba Image/Mode/Assign profile). Musíte ale někde na disku mít ten správný soubor *.icc nebo *.icm náležející k vašemu digitálnímu fotoaparátu.

  7. Když ukládáte JPG soubor v němž již je nebo k němuž jste přiřadili ICC profil, Photoshop vždy uloží soubor včetně ICC profilu. Ukládáte-li JPG obrázky pro web, použijte volbu Save for Web, která ze souboru ICC profil vyřadí (standard pro Web je sRGB) a tím soubor zmenší. Nebo použijte volbu Save As a nezaškrtněte políčko "ICC profile".

  8. Když dáváte fotografie ve formě JPG do fotolabu k zhotovení papírových zvětšenin, přidejte do souborů ICC profil. Lze sice předpokládat, že foto laboratoře standardně předpokládají sRGB, ale znáte to. Jistota je jistota...


  Komentáře čtenářů

Dobry den, Vas web se mi moc libi, zbyde-li Vam cas, pokracujte v nem prosim. Dost mi pomohl pri vyberu fotoaparatu, snad se tedy trochu revansuji. Pri procitani clanku o vnimani barev jsem narazil na nektere nepresnosti:

  1. Rozliseni oka 137 MPix je hodnota, ktera je srovnatelna s poctem svetlocivych bunek, ale s reprodukci obrazu nesouvisi. Rozlisovaci mez oka se udava mezi 1 a 2 uhlovymi minutami, tj. napr. pro fotografii A4 je pro pozorovaci vzdalenost 30 cm dostatecne rozliseni 7-8 MPix. Zdanlivy nesoulad je v tom, ze na okraji sitnice je mnoho tycinek, ktere souvisi pouze s jednim nervovym zakoncenim. Navic ma pro reprodukci fotografie zasadni vliv pouze okoli zlute skvrny s velkym mnozstvim cipku; v tomto miste se udava cca 5-6 mil. nervovych zakonceni. Blize viz napr. skripta pana Kralicka "Uvod do specialni neurofyziologie".

  2. Chromacity diagram
    RGB svetla, definovana CIE, nejsou imaginarni, ale realne svetelne zdroje. Bohuzel pro dosazeni nekterych barevnych vjemu potrebujeme nastavit zapornou svitivost, cili pomoci techto svetel nemuzeme urcite vjemy napodobit. Proto stanovila CIE imaginarni svetelne zdroje XYZ, kterymi muzeme napodobit libovolny barevny vjem pomoci kladnych (tj. "uskutecnitelnych") svitivosti. Bohuzel, tato svetla nejdou fyzikalne realizovat. Srovname-li RGB svetla o stejnem zarivem toku, budou jejich jasy v pomeru cca (R:G:B) 17:81:1. Svetla XYZ jsou jina - svetlo Y obsahuje veskerou jasovou informaci, svetla X a Z maji nulovou energii. Tato problematika je ale pomerne zamotana, ve vetsine literatury o ICC je vysvetlovana pomerne zmatene. Pro autoritativni pohled na vec doporucuji knihu Wyszecki, Stiles: Color Science.

  3. White balance
    Adaptace oka na bilou barvu funguje podobne jako adaptace tela na okolni teplotu. Kdyz vlezete do vody, chvili vam prijde hrozne studena, casem ten pocit ale zmizi. Pokud svetlo obsahuje vice nekterych frekvenci, prislusne svetlocive bunky se otupi a nereaguji tak dobre.  Napr. cervene svetlo zapadu slunce => hodne R => cipky R davaji mensi signal => cervene veci se nejevi tolik cervene. Konec koncu, pri zapadu slunce vidite, ze je vsechno cervenejsi (snih neni bily, ale nacervenaly), ale fotoaparat to vidi jako hodne cervene.

  4. D65, D50 a ostatni iluminanty skupiny D jsou vsechno normy bile bavy.  D65 se blizi beznemu dennimu svetlu, v tiskarske praxi se pouziva D50, ...

  5. Gamut - cyan se oznacuje jako azurova

  6. ICC - Prakticka situace je mirne zavadejici, pripadalo by mi, ze nejvetsim problemem jsou ruzne barvy RGB senzoru. Ve skutecnosti je nejvetsim problemem ruzna odezva danych senzoru, zjednodusene popisovana jako gama korekce nebo narust bodu (dot gain). Viz napr. C. Poynton: Digital Video and HDTV, pripadne R. W. G. Hunt: Reproduction of Colour.

  7. CIEXYZ a CIELab nejsou synonyma, veta mi pripada formulovana tak, jako by byla.

  8. Prevod mezi prostory vstup -> PCS -> vystup by byl spis zdlouhavy nez ze by pri nem dochazelo k degradaci kvality. Staci si zkusit vzit obrazek v RGB, pomoci Photoshopu prevest do Lab, zpet do RGB, ..., takhle asi 50x. Ke ztrate kvality nedojde, vznikly sum je mensi nez puvodni sum v obrazku. Bohuzel, literatura o ICC se podobnymi chatrnymi uvahami o kvalite jen hemzi. Napriklad cela diskuse okolo snimani do 8bitoveho versus 16bitoveho RGB pro potreby fotografie je o nicem. Zatim nikdo nepredvedl obrazek, na kterem by se 8 bitu ve slozce navic alespon trochu projevilo, a to i pro ucely barevnych korekci.

  9. RGB model - RGB reprezentace 18% sede barvy zavisi na gama korekci. Pro sRGB to asi bude (127,127,127), pro Macintosh to bude jinak. Obdobne, problem neni ani tak s barvou luminoforu jako s prenosovou charakteristikou.

  10. CMYK model - Misenim CMY cernou nikdy nedostaneme, vzdycky to bude spinava hneda barva. Proto se pouziva navic cerna barva. Cerna se pouziva take kvuli kompenzaci nesoutisku (tenka cerna cara by se diky nepresnostem v tisku jevila jako duhova azurovo-purpurovo-zluta). Navic se cerna pouziva kvuli zvyseni denzity obrazu. "Setreni inkoustem" je v principu spravne, nejde ale ani tak o setreni penez, ale o to, ze pri velkem mnozstvi barvy uz papir nesaje, muchla se, tisk se rozmazava, barva neschne.

  11. JPG soubory byvaji zdaleka nejcasteji ulozeny v barevnem formatu YCbCr.  Dekoder i koder to vsak implicitne predpokladaji a proto se uzivateli zda, ze je obrazek v RGB.

  12. Jinak k problematice ICC *velmi* doporucuji clanky Dana Margulise (casopis Electronic Publishing, neco se da najit i na internetu) a zejmena jeho knihu Color Correction. Je to pohled z druhe strany, Margulis ICC kritizuje a velmi dobre zduvodnuje, proc je pro kvalitni CMYK vystup ICC nepouzitelny. (Lepe receno dava a bude davat prumerne vysledky).

S pozdravem, Petr Lobaz, 29.6.2005

Zpět nahoru

Text a obrázky - copyright © 2013 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.