stabilizátor obrazu

bezpečný expoziční čas

Žádný fotograf není schopen zůstat zcela v klidu a stále se trochu pohybuje. Proto pokud pořizuje fotografii a drží fotoaparát v ruce, tak během expoziční doby se fotoaparát díky pohybům těla pohybuje. Obraz vytvořený na senzoru díky tomuto pohybu není ostrý - je rozhýbaný.

Čím delší je použito ohnisko (zoom), tím více je objekt přiblížen a tím více se pohyby uplatní. Z této jednoduché zákonitosti vzniklo hrubé pravidlo, a sice že bezpečný čas pro fotografování z ruky je převrácená hodnota použitého ohniska. Uvedené pravidlo je sice jen hrubé a statistické, je však velmi dobře vypozorované a platící v drtivé většině případů. Máte-li fotoaparát s menším senzorem, tak je třeba ohnisko přepočítat na kinofilm, pro který bylo pravidlo vytvořeno a tak je ohnisko třeba vynásobit crop faktorem.

Bezpečný čas pro snímky z ruky [sec] = 1 / ( Ohnisko objektivu * Crop faktor )

Příklad: Při použití ohniska 100 mm na kinofilmovém formátu je bezpečný čas z ruky 1/100 sec a nebo kratší. Na 1,6x menším senzoru je 100 mm ohnisko ekvivalentní 160 mm a tak bezpečný čas z ruky je 1/160 sec nebo kratší - např. 1/400 sec.

zisk stabilizátoru

Stabilizátor obrazu je zařízení, které umožní zmírnit dopady pohybů fotografa a tím prodloužit expoziční čas při snímání z ruky. Účinnost každého stabilizátoru (neboli jeho zisk) se udává v tzv. EV jednotkách, přičemž 1 EV znamená, že lze expoziční čas bez obav z rozhýbání snímku 2x prodloužit. Zisk stabilizátoru 3 EV tedy umožní expoziční čas 2x2x2, tj. 8x prodloužit. Zisky většiny současných stabilizátorů se pohybují právě kolem hodnoty 3 EV.

Efekt stabilizátoru (graf platí pro ohnisko 200 mm) se projeví vyšší úspěšností snímků i při delším expozičním čase. Zelený bod označuje metodou uvedenou výše vypočítaný bezpečný čas a tak je vidět, že kriterium pro něj je poměrně přísné.

stabilizace v objektivu

Princip obrazové stabilizace v objektivu je ten, že dva gyroskopy (měřiče zrychlení) zjišťují chvění fotoaparátu v ose X (nahoru a dolů) a Y (vlevo a vpravo) a toto chvění kompenzují pohyblivé čočky v objektivu tak, aby obraz se trefoval na senzor/film bez ohledu na pohyby filmu/senzoru. Nyní tento systém nabízí ve svých objektivech Canon, Nikon, Panasonic, Leica, Sigma a Tamron. Sony a Pentax také, ale ne v DSLR.

Princip stabilizace v objektivu je v šikovném posunu skupiny čoček v objektivu tak, aby vždy ohnuly paprsky světla na senzor bez ohledu na pohyby těla se senzorem.

stabilizace senzoru (sensor shift)

Druhý způsob, jak stabilizovat obraz, je "jezdit" senzorem tam, kde se právě obraz nalézá, neboli pohyby senzoru kompenzovat chvění fotoaparátu. Princip je tedy podobný - dva gyroskopy měří X a Y pohyby (mohou měřit i rotaci) a senzor si podle těchto změřených pohybů jezdí pro obraz a tím jej stabilizuje. Proto se často tomuto způsobu stabilizace říká "Senzor shift", neboli posun senzoru. Pro správný výpočet pohybu senzoru je však nutné znát ohnisko objektivu, které ale moderní objektivy tělu sdělují. Tento typ stabilizace používají v DSLR firmy Olympus, Pentax, Samsung a Sony.

Princip stabilizace senzoru (těla DSLR) je v takovém posunu senzoru (sensor shift), aby se eliminovaly pohyby těla.

přehled stabilizátorů

Jednotlivý výrobci dávají stabilizátorům různé marketingové názvy, přehled názvů včetně metody stabilizace u DSLR je v tabulce:

Viz dále Stabilizace na senzoru nebo v objektivu? (externí odkaz).