difrakce (diffraction)

Světlo je elektromagnetické vlnění a proto lze u něj pozorovat difrakci (ohyb). Tento jev vzniká při průchodu světla malým otvorem clony v objektivu a v praxi se projevují mírným rozostřením obrazu. Difrakce je tím větší, čím je otvor clony menší a tak se difrakce projevuje až u vyšších clonových čísel, typicky nad 16 či 22.


Ukázka difrakce, která rozostřila ideálně zaostřený světelný bod a vytvořila místo bodu tzv. Airyho disk.

Optimální kresby objektivu se proto dosahuje jen v určitém rozsahu středních clon - u hodně otevřených clon (směrem ke světelnosti) bude kvalita kresby klesat vlivem optických vad použitých skel, kdežto směrem k maximálně uzavřené cloně (vysoká clonová čísla) bude kvalita klesat vlivem difrakce světla.


Difrakce a vady skel jdou při změně průměru clony proti sobě. Proto lze u každého objektivu nalézt optimální clonu z hlediska kresby. V praxi bývá někde kolem f/8 až f/11.

Viz též Clona, Clonové číslo, Světelnost.

 

Zpět na slovník

Text a obrázky - copyright © 2011 ing. Roman Pihan.

Nemohou být použity či přetištěny bez svolení autora vyjma pro privátní a nekomerční použití.

 

 Mnohem více informací o DSLR, optice, expozici, ostření atd. najdete v knize Mistrovství práce s DSLR.